TWILIGHT

36. KRVEŽÍZNIVOST Přišli okázale, svým zpúsobem krásní. Přišli v přísné, formální formaci. Hýbali se spolu, ale nebyl to pochod, vypluli perfektně sehraní spomezi stromú-tmavý, neporušený tvar, zdálo se že se pohybují pár palcú nad bílým sněhem, tak hladký byl jejich postup. Vnějšího obvod byl sivý; s každou další řadou smřem dovnitř tmavší, ve středu nejhlubší černá. Každá tvář byla zastíněná kapucí. Na omdlení šoupavý zvuk jejich nohou byl natolik pravidelný, že to bylo jako hudba, komplikovaný neomylný rytmus. Na nějaké znamení, které jsem nepostřehla-nebo snad žádné nebylo, pouze tisíciletí praxe-se sestava rozložila směrem ven. Pohyb byl příliš upjatý, příliš pravoúhlý, příliš připomínal otevírající se květinu, i barvou, byl to otevírající se vějíř, graciézní, ale příliš hranatý. Šedě odětá část se rozložila na bocích, zatímco tmavší formy postupovali prudce dopředu přesně ve středu, každý pohyb pečlivě kontrolován. Jejich postup byl pomalý, ale záměrný, a to beze spěchu, bez napětí, bez úzkosti. Bylo to tempo nepřemožitelných. Tohle byla téměř moje stará noční můra. Jediné, co chybělo byla zlomyslná chtivost kterou jsem viděla v jejích tvářích v mém snu-úsměv mstivé radosti. Až doteď byli Volturiovi příliš disciplinovaní než aby ukázali vůbec nějaké emoce. Také nevykazovali překvapení nebo zděšení před sbírkou upírú kteří na ně čekali-sbírkou která ve srvonání s nimi vypadala chaotická a nepřipravená. Nedali najevo překvapení před obrovským vlkem který stál v našem středu. Nemohla jsem se ubránit abych je nespočítala. Bylo jich třicet dva. I kdyby jste nepočítali dvě zaostávajíci, černě oděté postavy úplně vzadu, myslím že to byli manželky-chráněná poloha naznačovla že se útoku nezúčastní-pořád nás počtem převyšovali. Bylo nás jen devatenáct, kteří budou bojovat, a pak dalších sedm, kteří se jen budou dívat, jak budem zničeni. Dokonce i kdybychom započítali deset vlků, měli nás. "jdou Rudokabátníci, jdou Rudokabátníci," mumlal Garrett záhadně sám k sobě a pak se uchechtl. Posunul se krok blíže ke Kate. "Přijeli," zašeptal Vladimir Stefanovi. "Manželky," zasyčel zpět Stefan. "Celá garda. Všichni dohromady. Je dobře že jsme nezkusili Volterru. " A pak, jako kdyby jich nebylo dost, zatímco Volturiovi pomalu a majestátně pokračovali, za nimi začali vstupovat na mýtinu další upíři. Tváře v tomto zdánlivě nekonečném přílivu upírú byli protikladem k bezvýrazným disciplinovaným obličejúm Volturiú –tihle vyzařovali kaleidoskop emocí. Zpočátku to byl šok, a dokonce i úzkost jako viděli nečekanou silou čekající na ně. Ale tyhle obavy, prošli rychle, byli v bezpečí ve své drtivé převaze, v bezpečí jejich pozice za nezastavitelnou sílou Volturizú. Jejich projev se vrátil k výrazu, který měli na tvářích předtím než jsme je překvapili. Bylo snadné pochopit jejich způsob myšlení- tvářili se jednoznačně. Tohle byl rozhněvaný dav, vydrážděný k šílenství a otročící pro spravedlnost. Plně jsem si neuvědomila upíří postoj k nesmrtelným dětem, doku jsem si nepřečetla tyto tváře. Bylo jasné, že tato různorodá, chaotická horda-dohromady více než čtyřicet upírú-byli svědkové Volturiú. Kdbychom byli mrtví, šířili by řeči, že zločinci byli vyhlazeni, že Volturiovi jednali úplně nestranně. Většina vypadala, jako by doufali, ve víc než jen možnost stát se svědkem- chtěli pomoct trhat a pálit. Nemodlili jsme se. I kdybychom mohli nějak neutralizovat výhody Volturiú, pořád by nás mohli pochovat pod hromadou jejich těl. I kdybychom zabili Demetriho, Jakob nebude schopen předběhnout je. Cítila jsem stejné kompletní porozumění klesající kolem mě. V ovzduší převážilo zoufalství, tlačící mě víc než předtím. Bylo zřejmé že jeden upír mezi odpúrci k nim nepatří, rozeznala jsem Irinu jak váhá mezi dvěma skupinami, její výraz vynikal mezi ostatními. Irinin zděšeně upřený pohled byl Tanyině pozici v přední linii. Edward zavrčel, je velmi tiše, ale vášnivě. "Alistair měl pravdu," zamumlal Carlislovi. Sledovala jsem Carlislúv tázavý pohled na Edwarda. "Alistair měl pravdu?" zašeptala Tanya. "Oni-Caius a Aro-přišli ničit a získat," Edward vydechl téměř tiše zpět jen naše strana to slyšela. "Oni mají mnoho vrstev strategie již na svém místě. Pokud se Irinino obvinění nějak ukáže být nepravdivé, najdou si další důvod, proč zaútočit. Ale teď vidí Renesmee, takže jsou naprosto optimistickí o průběhu akce. Dalo by se ještě pokusit se bránit proti jejich další nepřirozeným silám, ale nejprve budou muset zastavit, aby slyšeli pravdu o Renesmee. "Pak ještě tišeji. ", Což nemají v úmyslu udělat." Jakob vydal trochu divné zafunění. A pak nečekaně o dvě sekundy později se průvod zastavil. Tichá hudba dokonale synchronizovaných pohybů se změnila na ticho. Bezchybná disciplína zůstala nepřerušená; Volturiovi zmrzli v absolutním tichu jako jeden. Stáli asi sto yardů od nás. Za mnou, po stranách, jsem slyšela, jak bijou velká srdce, blíž než kdykoliv předtím. Riskla jsem pohled do leve a do prava, abych viděla, co zastavilo postup Volturiú. Vlci se k nám přidali. Na obou stranách naši nerovnoměrné line, byli vlci rozvětvení v dlouhé, hraničné formaci. Ušetřila jsem zlomek vteřiny abych zaznamenala že tam bylo víc než jen deset vlkú, abych rozeznala vlky které jsem znala a ty, které jsem předtím neviděla. Bylo jich šestnáct rozmístěných rovnoměrně kolem nás-celkem sedmnáct, počítajíc Jakoba. Bylo jasné, z jejich výšky a nadrozměrných tlapek, že všichni nově příchozí byli velmi, velmi mladí. Myslím že jsem to měla předvídat. S tolika upíry utábořenými v okolí, byla vlkodlačí populační exploze nevyhnutelná. Více dětí, které zemřou. Divila jsem se, proč to Sam dovolil, a pak jsem si uvědomila, že neměl jinou možnost. Pokud by se kterýkoli z vlků postavil na naši stranu, Volturiovi by jistě vyhledali zbytek. Dali do hry celý svúj druh. A my prohrajem. Náhle jsem byla vzteklá. Pod vztekem jsem byla vražedně rozčílená. Moje beznadějné zoufalství úplně zmizelo. A na nejasná načervenalá záře zahalila tmavé postavy předemnou, a vše, co jsem chtěla v té chvíli byla šance zatnout do nich zuby, otrhat jim končetiny od těla a upálit je na hranici. Byla jsem tak šílená že bych mohla tancovat kolem hranice, kde se praží zaživa; smála bych se, zatímco se mění v dým. Moje rty se automaticky stáhli a tiché, nelítostné bručení rozeznělo můj krk z jámy mého žaludku. Uvědomila jsem si, že koutky mám zvednuté v úsměvu. Zafrina a Senna vedle mě tiše vrčeli v ozvěně. Edward mi stlačil ruku kterou mi stále držel, aby měč upozornil. Zatíněné tváře Volturiú byly stále z větší části bezvýrazné. Pouze dva páry oči neprozrazovali vůbec žádné emoce. V samém centru, dotýkajíc se rukama, Aro a Caius zastavili aby shodnotili, a celá garda zastavila s nimi, čekajíc na příkaz zabít. Ti dva se na se na sebe nedívali, ale bylo zřejmé, že komunikují. Marcus, který se dotýkal Ara na druhé straně se nezdál být součástí konverzace. Jeho výraz nebyl tak tupý jako u gardy, ale byl téměř prázdný. Zdálo se že se docela nudí, stejně jako když jsem ho viděla předtím. Postavy svědkú Volturivých byli nakloněny směrem k nám, jejich oči zuřivě zafixované na Renesmee a na mě, ale zůstali stát blízko okraje lesa, čímž ponechávali široký prostor mezi sebou a vojáky Volturiú. Pouze Irina se vznášela blízko za Volturii, jen pár kroků od starobylých žen-obě s blond vlasy a vybledlou kúží a potaženýma očima-a jejich dvou masivních bodyguardú. Byla tam jedna žena v tmavěji šedém plášti hned za Arem. Nebyla jsem si jistá, ale vypadalo to, že se ve skutečnosti dotýká jeho zad. Bylo to další štít, Renata? Byla jsem stejně jako Eleazar zvědavá, jestli bude schopna odpudit mně. Ale já bych nepromrhala svúj život ve snaze dostat Caia nebo Ara. Měla jsem více dúležitých cílú. Teď jsem hledala jak je naplnit a neměla jsem problém vybrat dva útlé, tmavě šedé pláště blízko srdci seskupení. Alec a Jane, docela dobře nejmenší členové gardy stáli po Marcusově boku, doprovázeni Demetrim na straně druhé. Jejich tváře byly krásně hladké, což jim nic neubíralo, ale měli na sobě nejtmavší plášě s výjimkou černých plášťú Starých. Čarodějnická dvojčata, jak jim říkal Vladimir. Jejich síla byla základním kamenem ofenzivy Volturiú. Šperky v Arově sbírce. Moje svaly se napjali a ústa mi zaplavil jed. Arovy a Caiovy potažené červené oči probleskli celou naší linii. V Arově tváři jsem četla zklamání jak jeho upřený pohled přelétl přes naše tváře znovu a znovu, hledajíc jednu, která chyběla. Rty mu ztuhli zklamáním. V té chvíli jsem necítila nic než vděčnost že Alice utekla. Jak se pauza prodlužovala, slyšela jsem, jak se Edwardovi zrychlil dech. "Edwarde?" zeptal se Carlisle, tiše a úzkostlivě. "Nejsou si jisti, jak postupovat. Zvažují možnosti, výběr klíčových cílů-mě, samozřejmě tebe, Eleazara, Tanyu. Marcus čte sílu našich vzájemných vazeb, hledá slabá místa. Dráždí je přítomnost Rumunú. Bojí se tváří, které neznají- zejména Zafrina a Senna-a přirozeně vlkú. Ještě nikdy předtím je nikdo nepřevážil počtem. To je to, co je zastavilo. " "Převážil počtem?" zašeptal Tanya nedůvěřivě. "Nepočítají své svědky," vydechl Edward. "Pro gardu jsou nic, nesmyslní. Aro má prostě rád publikum. " "Měl bych promluvit?" zeptal se Carlisle. Edward zaváhal, pak přikývl. "Tohle je jediná šance, kterou dostaneš." Carlisle narovnal ramena a vystoupil o několik kroků před naší obrannou linii. Nenáviděla jsem vidět ho osamotě, nechráněného. Rozpřáhl ruce, držíc dlaně nahoru, jako kdyby v pozdravu. "Aro, můj starý příteli. Jsou to staletí. " Na Bílé mýtině bylo na dlouhý moment mrtvé ticho. Cítila jsem napětí převalující se přes Edwarda jako poslouchal Arovo hodnocení Carlislovych slov. Napětí rostlo jak sekundy odtikávali. A pak Aro vystopil vpřed z centra formace Volturiú. Štít, Renata, se přesunul s ním, jako kdyby špičky jejích prstů byly všité do jeho pláště. Poprvé Volturiovi zareagovali. A mumlavé nadávky se převalili přes linii, obočí stažená v mračení, rty zvlněné od zubů. A několik strážcú se naklonilo vpřed a přikrčilo. Aro natáhl jednu ruku k nim. "Klid." Udělal ještě několik krokú, pak naklonil hlavu ke straně. Jeho mléčné oči svítili zvědavostí. "Čistá slova, Carlisle," vydechl svým tenkým, slabým hlasem. "Zdají se být vyvedení z míry, protože se domnívají, že jste shromáždili armádu, aby mě zabila, a zabila mé drahé." Carlisle potřásl hlavou a natáhl pravou ruku dopředu, jako kdyby nebylo mezi nimi pořád ještě téměř sto yardů. "Stačí dotknout se mé ruky, abya věděl, že to nikdy nebyl můj záměr." Arovy bystré oči se zúžili. "Ale jak by mohl váš záměr zavážit, drahá Carlisle, tváří v tvář tomu, co jste udělali?" zamračil se a stín smutku přeletěl jeho postojem-ať už to byl skutečný nebo ne, nemohla jsem říct. "Nespáchal jsem zložin, za který si mě přišel potrestat." "Pak odstup stranou a nech nás potrestat viníky. Vskutku, Carlisle, nic by mne nepotěšilo víc, než ušetřit dnes tvúj život. " "Nikdo ho nespáchal, Aro. Dovol mi to vysvětlit. " Carlisle opět nabídl ruku. Než Aro mohl odpovědět, Caius se posunul rychle vpřed k Arovi. "Tolik nesmyslných pravidel, mnoho zbytečných zákonů, které vytvoříte sami pro sebe, Carlisle," bílovlasý Starý zasyčel. "Jak je možné, že obhajujete porušení toho jediného na kterém opravdu záleží?" "Zákon nebyl porušen. Pokud budete poslouchat-" "Vidíme dítě, Carlisle," prskal Caius. "Nedělej z nás hlupáky." "Ona není nesmrtelná. Ona není upír. Mohu to snadno dokázat, stačí pár chvil-" Caius ho uřízl. "Jestli není zapovězena, proč jste shromáždili prapor, aby ji chránil?" "Svědci, Caie, stejně jako jste si je přivedli vy." Carlisle ukázal na rozzlobený dav na okraji lesa, některé z nich v reakci na to vrčeli. "Každý jeden z těchto přátel vám múže říci o dítěti pravdu. Nebo se na ni můžete jen dívat, Caie. Podívejte se na proudění lidské krve v její tváři. " "Rafinované!" vyprskl Caius. "Kde je ten udavač? Nechť předstoupí! "Natahoval krk, až kým nevapátral Irinu prodlévající za ženama. "Ty! Pojď! " Irina na něj nechápavě zírala, ve tváři výraz jako někdo, kdo se ještě zcela neprobral z noční múry. Caius ji netrpělivě uchopil za prsty. Jeden z obrovských strážcú manželek se přemístil k Irině a postrkával ji hrubě do zad. Irina dvakrát mrknula a pak šla pomalu v transu ke Caiovi. Zastavila se několik yardú, oči stále na sestrách. Caius překlenul vzdálenost mezi nimi a praštil jí přes obličej. Nemohlo jí to ublížit, ale v tom činu bylo něco strašně ponižujícího. Bylo to jako sledovat někoho jak kope psa. Tanya a Kate současně zasyčeli. Irinino tělo ztuhlo a její oči se konečně zaostřili na Caia. Ten ukázal drápovitým prstem na Renesmee, která visela na mých zádech, prsty pořád zamotané v Jakobově kožichu. Caius docela zčerveněl v mém zuřivém pohledu. Skrze Jakobův hrudník rachotilo vrčení. "To je to dítě které jsi viděla?" zeptal se Caius. "To, které bylo zřejmě více než člověk?" Irina mžourala na nás, zkoumají Renesmee poprvé od vstupu na mýtinu. Její hlava se nakláněla na stranu, výrazem jí projížděla zmatenost. "Tak co?" prskl Caius. "Já ... Nejsem si jistá," řekla zmateným tónem. Caiova ruka se napřáhla jako by ji chtěl dát znovu pohlavek. "Co tím myslíš?" Řekl ocelovým šeptem. "Není stejná, ale myslím si, že je to stejné dítě. Co chci říct, že se změnila. Tohle dítě je větší než to, které jsem viděla, ale-" Caiúv rozzuřený dech práskal přes jeho zaťaté zuby, a Irina zmlkla bez toho že by dokončila. Aro přilétl ke Caiovi položil krotící ruku na jeho rameno. "Dej se dohromady, bratře. Máme čas, abychom to vyřešili. Není nutno spěchat. " Caius se se zasmušilým výrazem obrátil k Irině zády. "Nyní, drahoušci," řekl Aro teplým, sladkým šeptem. "Ukažte mi, co se mi snažíte říct." Ruku natáhl k ohromené upírce. Irina ho nejistě vzala za ruku. Držel jí pouze pět sekund. "Vidíš, Caius?" Řekl. "Je to jednoduchá záležitost, jak dostat to, co potřebujeme." Caius mu neodpověděl. Koutkem oka Aro blýskl po svém publiku, po svém davu, a pak se obrátil zpět ke Carlislovi. "A tak máme tajemství v našich rukou, jak se zdá. Zdá se jako by dítě vyrostlo. Přesto z Irininy první vzpomínky jasně vyplývá, že dítě je nesmrtelné. Zvláštní. " "To je přesně to, co se pokouším vysvětlit," řekl Carlisle, a ze změny v jeho hlase jsem odhadovala že mohu doufat v jeho úlevu. Byla to pauza která přibila všechny naše nejasné naděje. Já necítila úlevu. Čekal jsem, téměř znecitlivěná vzteky, na rozložení strategie které Edward slíbil. Carlisle opět napřáhl ruku. Aro na chvíli zaváhal. "Raději bych dostal vysvětlení od někoho kdo je více středem příběhu, příteli. Mýlím se, když předpokládám, že toto porušení nebyla tvoje práce? " "Nebylo žádné porušení." "Múže být, já potřebuju každý odstín pravdy." Arúv měkoučký hlas ztvrdl. "A nejlepší způsob, jak ho dostat, je mít důkaz přímo od tvého vašeho talentovaného syna." Naklonil hlavu směrem k Edwardovi. "Podle toho jak dítě lpí na jeho novorozené družce,předpokládám, že Edward je do toho zapleten.“ Samozřejmě chtěl Edwarda. Poté, co uvidí do Edwardovy hlavy, bude znát všechny naše myšlenky. Kromě mých. Edward se obrátil k rychlému polibku na mé a Renesmeeino čelo, vyhnouc se mým očím. Pak kráčel přes zasněžené pole, poklepajíc na Carlislovo rameno jak prošel kolem. Slyšela jsem zezadu tichý nářek-Esmeina hrúza se prolomila. Červená mlha kterou jsem viděla kolem armády Volturiú plála jasnější než předtím. Nemohla jsem se dívat na Edwarda jak křižuje prázdnou bílou mýtinu sám-ale také jsem nemohla unést, že je Renesmee o krok blíže k našim protivníkům. Protichúdné pocity mě trhali ve dví, zmrzla jsem tak pevně, že jsem cítila jako by se mé kosti mohli rozbít pouze z tlaku který byl na Né vyvíjen. Viděla jsem Janin úsměv jak Edward překročil střed vzdálenosti mezi námi, když přišel blíže k nim než k nám. Zpúsobil to ten malý arogantní úsměv. Můj vztek dosáhl vrcholu, dokonce víc než zuřící krvežíznivost, kterou jsem cítila v okamžiku když se k nám připojili vlci odhodlaní. Na jazyku jsem cítila chuť šílenství-Cítila jsemjak mě zalila jako přílivová vlna čistá síla. Moje svaly se napjaly, a jednala jsem automaticky. Rozhodila jsem štít se vší silou své mysli, a mrštila jím přes nemožnou vzdálenost pole-desetinásobek mé nejlepší vzdálenosti-jako oštěpem. Vyhekla jsem vypětím. Štít vanul ven ze mě v bublině přímé energie, atomový hřib tekuté oceli. Pulsoval jako živý-cítila jsem ho, od vrcholu k hranám. Nyní v mé mysli nebyl žádný elastický odpor, v tomto okamžiku syrové síly, jsem viděla že zpětný náraz který jsem cítila předtím byl múj vlastní-ta neviditelná část sebeobrany ke mně tesně přiléhala, podvědomě neochotná jít dá lode mne. Teď jsem ho oslobodila a můj štít explodoval bez námahy dobrých padesát yardů ode mne, stačil jen zlomek mého soustředění. Cítila jsem ho jako další sval, který mně bude poslouchat. Přitlačila jsem a roztáhla ho do tvaru dlouhého, špičatého oválu. Vše pod flexibilním železným štítem bylo náhle mou součástí-Cítila jsem životní sílu všeho co bylo zahrnuto po dním jako světlé teplé body, oslňující světla okolních která jiskřila kolem měNatáhla jsem štít přes celou délku mýtiny, a vydechla úlevou, když jsem se cítila jak bylo Edwardovo brilantové světlo zahrnuto do mé ochrany. Držela jsem, napínajíc tento nový sval tak, že Edwarda těsně obklopoval, tenký, ale nepřekonatelný listu mezi jeho tělem a našimi nepřáteli. Uběhla sotva sekunda. Edward pořád kráčel k Arovi. Všechno se úplně změnilo, ale nikdo kromě mě si nevšiml výbuchu. A vyplašený smích mi unikl pomezi rty. Cítila jsem jak se na mne ostatní podívali a viděla jsem jak Jakob na mně vyvalil velké černé oči, jako bych ztratila rozum. Edward se zastavil pár kroků od Ara, a ja si uvědomila s určitým zklamáním, že i když bych jistě mohla, neměla bych zabránit aby došlo k téhle výměně. To byl zlom všech našich příprav: donutit Ara vyslyšet naši verzi příběhu. Udělat to byla téměř fyzická bolest, ale neochotně jsem zvedla svúj štít a nechala Edwarda znovu nekrytého. Veselá nálada zmizela. Zcela jsem se zaměřila na Edwarda, připravena ho okamžitě zaštítit, kdyby se něco pokazilo. Edward mi připadal neohroženě arogantně, natáhl svou ruku k Arovi, jako kdyby mu přiznával velkou čest. Aro se zdál být potěšen jeho postojem, ale jeho potěšení nebylo celkové. Renata se nervózně chvěla v Arvě stínu. Caius se mračil tak hluboce, že to vypadala jako kdyby jeho papírová, průsvitná kůže pukla natrvalo. Malá Jane ukázala zuby, a vedle ní Alecovy oči zostřili v koncentraci. Vytušila jsem, že byl připraven, stejně jako já, aby jednal v druhé výzvě. Aro překlenul vzdálenost aniž by zastavil-a opravdu, čeho by se bál? Mohutné stíny světle šedých plášťú-podsaditých bojovníkú jako byl Felix-byli jen o několik yardů dál. Jane a její spalující dar mohl Edwarda srazit na zem, svíjicího se v křeči. Alec by ho mohl oslepit a ohlušit než by udělal krok Arovým směrem. Nikdo nevěděl, že jsem měla sílu je zastavit, ani Edward. S klidným úsměvem uchopil Aro Edwardovu ruku. Jeho oči se najednou zavřeli, a pak shrbil ramena pod náporem informací. Každá tajná myšlenka, každá strategie, každý pohled-vše co Edward slyšel v myslích kolem sebe během posledního měsíce-byli teď Arovy. A dál zpět-každá Alicina vize, každý tichý moment s naší rodinou, každý obraz v Renesmeeině mysli, každý polibek, každý dotek mezi Edwardem a mnou ... To všechno teď taky patřilo Arovi. Frustrovaně jsem zasyčela, a štít se roloval s mým podrážděním, přesouvajíc svůj tvar a roztahujíc se kolem naší strany. "Klid, Bello," šeptala mi Zafrina. Ztisla jsem zuby. Aro se i nadále soustředil na Edwardovy vzpomínky. Edward sklonil hlavu taky, svaly v krku napjaté, jak opět četl vše, co si od něho Aro bral, a taky Arovu odpověd. Tato dvojsměrná, ale nerovná konverzace pokračovala dost dlouho na to, že to dokonce i stráže nesli těžce. Tiché mumlání probíhalo linií, kým Caius ostře nevyštěkl, aby mlčeli. Jane se posouvala kupředu jak si nemohla pomoct, a Renatina tvář byla napjatá vyčerpáním. Chvíli jsem zkoumala tento silový štít, který se zdála být tak vyděšený a slabý, i když byla Arovi užitečná, mohla bych říct, že nebyla žádný bojovník. Její prací nebylo bojovat, ale chránit. Nebyla v ní žádná krvežíznivost. Surová, jak jsem byla, jsem věděla, že kdyby to bylo mezi ní a mnou, rozmázla bych ji. Přeostřila jsem jak se Aro narovnal, jeho oči se v zábklesku otevřeli, v jejich výrazu baázeň a ostražitost. Edwardovu ruku nepustil. Edward uvolnil, pořád tak lehce. "Vidíš?" zeptal se Edward klidným sametovým hlasem. "Ano, vidím, vskutku," souhlasil Aro, a překvapivě působil téměř potěšeně. "Pochybuji o tom, že mezi bohy nebo smrtelníky někdy někdo viděl tak jasně." Ukázněné tváře strážcú vykazovala stejnou nedůvěru, jakou jsem cítila já. "Dal jsi mi toho mnoho k přemýšlení, mladý příteli," pokračoval Aro. "Mnohem víc, než jsem očekával." Přesto pořád nepustil Edwardovu ruku a Edwardúv napjatý postoj byl postojem naslouchajícího. Edward neodpověděl. "Můžu se s ní setkat?" žádal Aro- téměř prosil-s náhlým dychtivým zájmem. "Nikdy jsem nesnil o existenci něčeho takového po všechna ta staletí. Jaký přírustek do našich dějin! " "O čem tohle je, Aro?" vypálil Caius předtím než mohl Edward odpovědět. Jen ta otázka mě donutila přitáhnout Renesmee do náručí, kolébat ji starostlivě na hrudi. "Něco o čem jsi nikdy nesnil, můj praktický příteli. Chvilku přemýšlej, pokud jde o soud, který jsme zamýšleli zajistit to již neplatí. " Caius zasyčel překvapen jeho slovy. "Klid, bratře," upozornil ho Aro konejšivě. Tohle by byla dobrá zpráva-tohle byli ta slova ve která jsme doufali, milost o které jsme si nemysleli že by byla možná. Aro naslouchal pravdě. Aro připustil, že zákon nebyl porušen. Ale moje oči se upínali na Edwarda, a já viděla, jak se mu v zádech svaly napjali. Přehrála jsem si v mysli Arovu výzvu o přemýšlení ke Caiovi, a slyšela dvojí význam. "Seznámíš mě se svojí dcerou?" požádal Aro Edwarda znovu. Caius nebyl jediný, kdo zasyčel nad tímto novým odhalením. Edward neochotně přikývl. A přesto, Renesmee zvítězil nad tolika jinými. Aro se vždy zdál být vúdcem Starších. Kdyby byl na její straně, mohla by ostatní jít proti nám? Aro stále svíral Edwardovu ruku, a teď odpověděl na otázku, kterou jsme my ostatní neslyšeli. "Myslím, že kompromis v tomto bodě je jistě přijatelný, podle okolností. Sejdeme se uprostřed. " Aro uvolnil jeho ruku. Edward se obrátil zpět k nám, a Aro se k němu připojil, přehodíc mu ruku náhodně přes rameno, jako by s Edwardem byli nejlepšími přáteli-po celou dobu udržujíc kontakt s Edwardovou kúží. Vykročili napříč přes pole zpět naším směrem. Celá garda vykročila za nimi. Aro ledabyle mávl rukou bez nutnosti podívat se na ně. "Počkejte, mí drazí. Opravdu nám nemíní ublížit pokud budeme mírumilovná ". Garda na tohle reagovala více otevřeně než dříve, se vztekem a syčením na protest, ale držíc svou pozici. Renata přilnoucí k Arovi blíž, než kdy jindy, kňučíc úzkostí. "Mistře," zašeptala. "Nerozčiluj se má lásko," odpověděl ji. "Vše je dobře." "Možná, že jste měl vzít několik členů své stráže k nám," navrhl Edward. "Bude to pro ně příjemnější." Aro přikývl, jako kdyby to byl moudrý postřeh, a on si myslel to samé. Dvakrát kývl prsty. "Felixi, Demetri." Dva upíři byly okamžitě po jeho boku, vypadajíc přesně stejně jako když jsem je viděla naposled co jsem se snima setkala. Oba byly vysocí a tmavovlasí, Demetri tvrdý a štíhlý jako čepel meče, Felix mohutný a hrozivý jako špičatý železný kyj. Všech pět se zastavilo ve středu zasněženého pole. "Bello" zavolal Edward. "Přines Renesmee ... a pár přátel." Zhluboka jsem se nadechla. Moje tělo bylo napjaté s obraně. Myšlenka přivést Renesmee do středu tohoto konfliktu ... Ale věřila jsem Edwardovi. On by věděl, jestli Aro plánoval jakoukoli zradu na tomto místě. Aro měl tři ochránce na své straně, tak jsem si vzala sebou dva. Rpzhodnout se mi zabralo jen chvíli. "Jakobe? Emmette? "Zeptala jsem se potichu. Emmetta, protože by zemřel aby mohl jít. Jakoba, protože ten by nesnesl kdyby měl zůstat pozadu. Oba přikývli. Emmett se zašklebil. Přešla jsem pole s nimi v doprovodu. Slyšela jsem jiný rachot od gardy, která viděla moji volbu-jasně, že nedúvěřovali vlkodlakovi. Aro pozvedl ruku, odmávnouc znovu jejich protest. "Zajímavá společnost, kterou si držíte," mumlal Demetri k Edwardovi. Edward neodpověděl, ale přes Jakobovy zuby vyklouzlo tiché zavrčení. Zastavili jsme pár metrů od Ara. Edward se vyvlékl zpod Arova ramena a rychle se k nám přidal, přičemž mě chytnul za ruku. Chvíli jsme se na sebe v tichosti dívali. Felix mě pak tiše stranou pozdravil. "Ahoj opět, Bello." Arogantně se zašklebil a zároveň stále sledoval každý Jakobúv pohyb periférním viděním. Sarkasticky jsem se usmála na velkého upíra. "Hej, Felix." Felix se pochechtával. "Vypadáš dobře. Nesmrtelnost ti svědčí. " "Díky moc." "Není zač. škoda že. . ". Nechal svúj komentář vyznít do ticha, ale nepotřebovala jsem Edwardúv dar abych si dovedla představit konec. Taková škoda že vás v sekundě zabijem. "Ano, je to škoda, ne?" zamumlala jsem. Felix mžikl. Aro naší výměně názorů nevěnoval pozornost. S hlavou nakloněnou na stranu, byl fascinován. "Slyšel jsem ejjí zvláštní srdce," zamumlal s téměř hudební kadencí svých slov. "Cítím její podivnou vůni." Potom se jeho zamlžený zrak přesunul na mě. "V pravdě, mladá Bello, nesmrtelnost tě udělala ještě víc mimořádnou," řekl. "Je to jako kdyby jsi se zrodila pro tento život." Přikývla jsem jednou, v potvrzení jeho lichotky. "Líbil se ti můj dárek?" zeptal se, pohlédnouc na přívěsek jež jsem nosila. "Je krásný, a je to od vás velmi, velmi velkorysé. Děkuji vám. Myslím že jsme vám poslali oznámení. " Aro se potěšeně zasmál. "Je to jen něco, co se povalovalo kolem. Myslel jsem, že to by mohlo doplnit vaši novou tvář, a tak to je. " Slyšela jsem, slabé syčení od středu line Volturiú-.Pohlédla jsem Arovi přes rameno. Hmm. Zdálo se Jane nebyla spokojena s tím, že Aro mi dal dárek. Aro si odkašlal aby znovu upoutal mou pozornost. "Směl bych pozdravil vaši dceru, krásná Bello?" Zeptal se sladce. Tohle nebylo to, v co jsme doufali, připomněla jsem si. Bojujíc s nutkáním vzít Renesmee a utéct jsem udělala dva pomalé kroky vpřed. Múj štít se čeřil za mnou jako kapuce, která chránila zbytek mé rodiny, zatímco Renesmee byla nechráněna. Cítila jsem se hrozně špatně. Aro se s náma potkal, jeho tvář zářící. "Ale ona je nádherná," prohlásil mumlajíc. "Tak jako ty a Edward." A pak hlasitěji, "Dobrý den, Renesmee." Renesmee se na mě rychle podívala. Přikývla jsem. "Dobrý den, Aro," řekla formálně svým vysokým, zvonivým hlasem. Aro jeho oči byly zasněné. "Co je to?" zasyčel Caius zezadu. Vypadal rozzuřený tím, že se musel ptát. "Napúl smrtelná, napúl nesmrtelná," oznámil Aro jemu a zbytku gardy bez toho, že by odtrhl okouzlený pohled od Renesmee. "Koncipováno tak, aby byla vynosena touto novorozenou, kým byla ještě člověkem." "To je nemožné," posmívali se mu Caius. "Myslíš si pak že by mě pobláznili,?" jeho výraz byl značně pobaven, ale Caius ustoupil. "Je tlukot srdce který slyšíme tak trik?" Caius se mračil, vypadajíc mrzutěhledá, jako kdyby mu Arovy jemné otázky dali ránu. "Klidně a opatrně, bratře," varoval ho Aro , stále usmívajíc se na Renesmee. "Vím dobře, jak máš rád svoji spravedlnost, ale neexistuje žádný zákon v který by kázal zakročit proti této unikátní malé a jejím rodičúm. A tolik k učení se, tolik učení! Vím, že nesdílíš mé nadšení pro sběr příběhú, ale buď tolerantní se mnou, bratře, abych mohl přidat jednu kapitolu, která mě omráčila svoji nepravděpodobností. Přišli jsme očekávajíc jen spravedlnost a smutek falešných přátel, ale podívej se, co jsme místo toho získali! Nové, jasné poznání sebe sama, našich možností. " Natáhl svou ruku k Renesmee v nabídce. Ale to nebylo to, co chtěla. Natáhla se daleko ode mne, natahujíc se směrem vzhůru, aby se mohla dotknout konečky prstů Arovy tváře. Aro nereagoval šokem jako téměř všichni ostatní na tohle představení, byl zvyklý používat tok myšlenek a paměť ostatních mozků stejně jako Edward. Jeho úsměv se zvětšil, a povzdechl si v plné spokojenosti. "Úžasné," šeptal si. Renesmee se uvolnila zpátky do mé náruče, její malá tvář velmi vážné. "Prosím?" Zeptala se ho. Jeho úsměv zněžněl. "Pochopitelně jsem netoužil poškodit tvé blízké, drahé Renesmee." Arúv hlas byl tak uklidňující a láskyplný, že mě na sekundu chytil. A pak jsem slyšela jak Edward zaskřípal zubama a daleko za námi pobouřena Maggie zasyčela nad lží. "Zajímalo by mě," řekl přemýšlivě Aro, jakože neví o reakci na svá předchozí slova. Jeho oči se nečekaně přesunuli na Jakoba, a místo znechucení, které bylo v očích ostatních Volturiú, bylo v jeho očích touha kterou jsem nechápala. "Nefunguje to tímhle zpúsobem," řekl Edward, pečlivá neutralita zmizela z jeho hlasu pryč, jeho tón byl náhle příkrý. "Jen zatoulaná myšlenka," řekl Aro, otevřeně posuzujíc Jakoba, a pak oči pomalu přelétli přes dvě řádky vlkodlakú za námi. Ať mu Renesmee ukázala cokoli, zpúsobilo to že vlci byli pro ně náhle zajímaví. "Oni k nám nepatří, Aro. Neposlouchají naše povely tímhle zpúsobem. Jsou zde proto, že chtějí být. " Jakob výhružně zavrčel. "Zdá se, že s tebou docela souhlasí," řekl Aro. "A tvoje mladá družka a tvá rodina .... Loajální. "Jeho hlas slovo měkce pohladil. "Jsou zavázaní k ochraně lidského života, Aro. To jim dovoluje koexistovat s námi, ale těžko s tebou. Nepřehodnotíš-li svůj životní styl. " Aro se vesele zasmál. "Jen jedna zatoulaná myšlenka," prohlásil opakovaně. "Vy dobře víte, jak to je. Nikdo z nás nemůže zcela kontrolovat touhy svého podvědomí. " Edward se zašklebil. "Vím, jak to je. A taky znám rozdíl mezi tímto druhem myšlenek a druhem který je úmyslný. Nikdy by to nefungovalo, Aro. " Jakobova ohromná hlava se otočila směrem k Edwardovi, nesmělé zaskučení mu vyklouzlo mezi zuby. "On pohrával si s myšlenkou ... hlídacího psa" zamumlal Edward zpět. Sekunda mrtvého ticha, a pak zvuk je šíleného vrčení deroucí se z celé smečky naplnilo celou mýtinu. Ostrý štěkot Samovav příkazu, myslím, protože jsem se neotočilal, abych se podívala-a stížnosti se prolomili do zlověstného ticha. "Předpokládám, že to byla odpověď na otázku," řekl Aro, znovu se smál. "Tihle si svou stranu vybrali." Edward zasyčel a naklonil se dopředu. Já mu ztiskla rameno, přemýšlejíc, co mohlo být v Arových myšlenkách, že ho to donutilo tak prudce reagovat, zatímco Felix a Demetri se synchronizovaně přikrčili. Aro na ně znovu mávl. Všichni se vrátili do své původní polohy, včetně Edwarda. "Tolik k diskusi," řekl Aro, náhle tónem zaplaveného podnikatele. "Tolik k rozhodování. Pokud mě vy a vaši chlupatí ochránci omluvíte, mí milí Cullenovi, musím se poradit se svými bratry. " 37. LSTI Aro se nepřipojil znova ke své úzkostlivé stráži čekající na severní straně mýtiny, místo toho jim pokynul kupředu. Edward začal zálohování okamžitě, táhnouc za ruku mně a Emmetta. Zpěchali jsme zpět, držíc oči na rozvíjejíci se hrozbě. Jakob ustupoval nejpomaleji, s kůží na ramenou stojící jak cenil své tesáky na Ara. Renesmee popadla konec jeho ocasu jak jsme ustupovali; a držela ho jako vodítko, nutíc ho, aby zůstali s námi. Dorazili jsme k rodině přesně ve chvíli kdy tmavé pláště obklopili Ara. Teď bylo jen padesát yardů mezi nimi a námi-vzdálenost, kterou kdokoli z nás mohl překonat ve zlomku sekundy. Caius sen ajednou začal hádat s Arem. "Jak můžeš strpět takovou ostudu? Proč tady nemohoucně stojíme tváří v tvář takovému skandálnímu zločinu, přikrytém takovou nehorázní lží? "Držel paže pevně u těla, ruce zkroucené do drápů. Divila jsem se, proč se Ara nedotkl, aby mohl sdílet jeho postoj. Byli jsme svědky rozdělení jejich řad? Mohli bychom mít takové štěstí? "Protože je to všechno pravda," řekl mu klidně Aro. "Každé slovo. Koukni se, kolik svědků je připravených poskytnout důkazy o tom, že byli svědky toho, jak toto zázračné dítě roste a dospívá za krátkou dobu co ji znají. Že cítili teplo krve, která pulzuje v jejích žilách."Arovo gesto ukazovalo od Amuna na jedné straně až po Siobhan na straně druhé. Caius reagoval podivně na Arova uklidňující slova, počínajíc lehce při slově svědci. Hněv vyzařující z jeho postoje byl nahrazen chladnou kalkulací. Podíval se na svědky Volturiú s výrazem, který vypadal trochu....nervózní. Také jsme se podívala na rozhněvanou skupinu, a okamžitě jsem viděla, že ten popis již neplatí. Zuřivost k akci se obrátila k zmatku. Šeptaná konverzace kypěla davem, jak se snažili dát smysl tomu co se stalo. Caius se mračil, hluboce zamyšlený. Jeho spekulativní výraz krmil plameny mého doutnajícího hněvu zároveň mi dělal starosti. Co když garda zasáhne znova, na nějaký neviditelný signál, jako předtím během jejich pochodu? Úzkostlivě jsem si prohlédla svůj štít, ale zdál se mi stejně neproniknutelný jako předtím. Teď jsem ho ohla v nízkou klenuté kupole nad naší společností. Mohla jsem cítit ostré chocholy světla tam kde stála moje rodina a přátelé-každý jeden byl tal individuálním dotekem v mysli, že myslím, že s trochou cvičení bych je mohla rozeznat. Už jsem znala Edwardúv, byl z nich nejjasnější. Extra prázdný prostor kolem zářících bodú mi vadil; neexistovala fyzická hranice štítu, a kdyby se některý z talentovaných Volturiú dostal pod něj, nechránil by nikoho kromě mně. Cítila jsem rýhu na čele jak jsem přitáhla elastické brnění velmi opatrně blíž. Carlisle byl nejdále vepředu, já vtahovala štít palec po palci, snažíc se obalit jeho tělo tak přesně jak jen to šlo. Zdálo se že múj štít chce spolupracovat. Objal Carlislúv tvar, když se přesunul ke straně aby stál blíž k Tanye, a pružně se roztáhl s ním, upozorňujíc na jeho jiskru. Fascinovaná jsem zatahala za více vláken tkaniny, obalujíc každý záblesk tvaru, který byl přítelem a spojencem. Štít lpěl na nich ochotně, pohybujíc se s nimi když se pohli. Přešla pouze vteřina, Caius pořád zvažoval. "Vlkodlaci," zamumlal nakonec. S náhlou panikou, jsem si uvědomila, že většina vlkodlakú byla nechráněna. Už jsem se chtěla natáhnout po nich, když jsem si uvědomila, že tak nějak pořád cítím jejich jiskry. Zvědavá jsem vykreslila štít pevněji, dokud Amon a Kebi-na nejvzdálenějším okraji naší skupiny nebyli mimo-s vlky. Poté, co byli na druhé straně, jejich světla zmizela. Již více neexistovali pro múj nový smysl. Ale vlci byli stále světlými plamínky-nebo spíše, polovina z nich byla. Hmm ... natáhla jsem štít znova, jakmile byl Sam krytý, všichni vlci byli znovu jasnými plamínky. Jejich mysli musejí být vzájemně propojeny více než si dovedu představit. Pokud byl Alpha uvnitř mého štítu, ostatní byly chráněni stejně jako on. "Ach, bratře ...," odpověděl Aro na Caiovu zprávu s bolestným výrazem. "Budeš taky bránit tuto alianci, Aro?" zeptal se Caius. "Děti Měsíce byly našimi hořkými nepřáteli od úsvitu času. Lovili jsme je až téměř do vyhubení jejich druhu v Evropě a Asii. Carlisle ještě podporuje toto zamoření odpornými škúdci-není pochyb, že se pokoušejí nás svrhnout. Čímž ještě léle ochrání svůj pokroucený životní styl. " Edward si hlasitě odkašlal a Caius na něj pohlédl. Aro si položil jednu tenkou jemnou ruku na tvář, jako kdyby byl v rozpacích za druhého Starého. "Caius, je poledne," poukázal Edward. Mávl na Jakoba. "Zjevně to nejsou Děti Měsíce. Nemají žádný vztah k vaším nepřátelúm na druhé straně světa. " "Zrodil jsi zde mutanta" vyplivl Caius zpět. Edwardovy čelisti se sevřeli a uvolnili, pak vyrovnaně odpověděl: "Nejsou to ani vlkodlaci. Aro ti múže říct vše pokud nevěříš mně. " Nejsou to vlkodlaci? Vrhla jsem zmatený pohled na Jakoba. Pozvedl svá obrovská ramena a nechal je klesnout- pokrčení rameny. Taky nevěděl o čem to Edward mluví. "Milý Caie, varoval bych tě abys na tohle netlačil, kdybys mi sdělil své myšlenky,"zamumlal Aro. "Ačkoliv si ta stvoření myslí o sobě že jsou vlkodlaci, nejsou. Přesnější název pro ně by byl měniči. Volba vlčí podoby byla čistě náhodná. Mohl to být medvěd nebo jestřáb nebo panter, když došlo k první změně. Tito tvorové opravdu nemají nic společného s Dětmi Měsíce. Mají pouze zděděnou zručnost svých otců. Je to genetické-nerozmnožují se zpúsobem infikování ostatních jak to dělají opravdoví vlkodlaci." Caius hleděl na Ara s podrážděním a ještě něčím víc- možná obviněním ze zrady. "Znají naše tajemství," řekl nevýrazně. Edward vypadal že chce promluvit k obvinění, ale Aro promluvil rychleji. "Oni jsou stvoření z našeho nadpřirozeného světa, bratře. Snad ještě více závislí na utajení, než jsme my, oninás neprozradí. Opatrně, Caie. Ošemetná obvinění nás nedostanou nikam. " Caius se zhluboka nadechl a přikývl. Vyměnili si dlouhý, významný pohled. Myslím že jsem pochopila instrukce za Arovou opatrnou formulací. Falešné obvinění nepomúže přesvědčit svědky na obou stranách; Aro upozorni Caia na přechod k další strategii. Divila jsem se, pokud je důvodem zjevné napětí mezi oběma staršími-Caiova neochota sdílet své myšlenky dotekem-nezajímal se Caius o show stejně jako Aro. Pokud nadcházející porážka nebude natolik zásadní, pro Caia více než poškozená pověst. "Chci mluvit s informátorem," oznámil Caius náhle, a obrátil pohled na Irinu. Irina nevěnovala pozornost Caiově a Arově konverzaci, její tvář byla zkroucená v agónii, její oči zamčený na jejích sestrách, seřazených k smrti. Bylo zřejmé, u její tváře, že teď již věděla, že její obvinění bylo zcela nesprávné. "Irina," vyštěkl Caius, nešťastný že ji musí oslovit. Vzhlédla, polekaná a okamžitě vystrašená. Caius škubl prsty. Váhavě se přesunula z okraje formace Volturiú aby znovu stála před Caiem. "Takže ty ses zjevně dosti mýlila ve svém tvrzení," začal Caius. Tanya a Kate se úzkostlivě naklonili dopředu. "Omlouvám se," šeptala Irina. "Měla jsem se ujistit o tom, co jsem viděla. Nenapadlo mě. . . . " bezmocně ukázala našim směrem. "Milý Caie, mohl bys očekávat, že v okamžiku uhodne něco tak zvláštního a nemožného?" zeptal se Aro. "Každý z nás by udělal stejný předpoklad." Caius švihl prsty na Ara aby ho umlčel. "Všichni víme, že jsi udělala chybu," řekl zhurta. "Chtěl jsem mluvit o tvojí motivaci." Irina nervózně čekala, kým bude pokračovat, a pak zopakovala, "Moje motivace?" "Ano, na prvním místě proč si je přišla špehovat." Irina ucouvla při slově špion. "Byla jsi Culleny nešťastná, ne?" Obrátila své utrápené oči ke Carlislově tváři. "Byl jsem," připustila. "Protože ...?" pobídl ji Caius. "Protože vlkodlaci zabili mého přítele," zašeptala. "A Cullenovi mi nedovolili pomstít ho." "Měniči," opravil ji Aro tiše. "Takže Cullenovi se postavili na stranu měničú proti vlastnímu druhu-dokonce proti příteli přítele," shrnul Caius. Slyšela jsem, jak Edward znechuceně vydechl. Caius so odškrtával svúj seznam, hledajíc obvinění, které by vydrželo. Irinina ramena ztuhli. "Tak jsem to viděla já." Caius znovu čekal a pak vyzval: "Pokud bys chtěla podat formální stížnost proti měničúm- Cullenúm za jejich podporu-nyní je čas." On se pousmál nepatrně krutým úsměvem, čekajíc kým mu Irina poskytne další výmluvu. Možná Caius nerozuměl skutečným rodinám-vztahúm založeným na lásce spíše než jen na lásce k moci. Možná přecenil sílu pomsty. Irina trhla čelistí a vystřela ramena. "Ne, nemám žádnou stížnost na vlky, nebo Cullenovy. Přišli jste sem dnes zničit nesmrtelné dítě. Nesmrtelné dítě neexistuje. Byla to moje chyba, a já za ni převezmu plnou odpovědnost. Ale Cullenovi jsou nevinní, a nemáte žádný důvod zde prodlévat. Je mi to moc líto, "řekla nám, a pak se obrátila tváří ke svědkům Volturiú. "Nestal se žádný zločin. Neexistuje žádný rozumný důvod, aby jste tady nadále zústali." Caius pozvedl ruku, když promluvil, a v ní měl podivný kovový předmět, vyřezávaný a ozdobený. To byl signál. Ohlas byl tak rychlý, že jsme všichni zírali, v překvapené zatíco nedůvěře, že se to stalo. Než by mohl být čas k reakci, bylo po všem. Tři vojáci Volturiových skočili vpřed a Irinu zcela zakryly jejich šedé pláště. Ve stejném okamžiku, hrozivý kovový skřípot práskl napříč mýtinou. Caius vklouzl do středu šedé tlačenice, šokující ječivý zvuk explodoval v překvapující stoupající sprchu jisker a jazyky ohně. Vojáci odskočili zpět z náhlého pekla, okamžitě znovu zaujímajíc svá místa v dokonalé přímce gardy. Caius stál sám vedle hořících pozústatkú Iriny, kovový předmět v jeho ruce stále vrhal tryskající tlusté plameny do hranice. Se slabý kliknutím oheň tryskající s Caiovy ruky zmizel. A zalapání po dechu rozčeřilo skupinu svědků za Volturii. Byli jsme příliš zděšeni, než abychom vydali nějaký zvuk vůbec. Jednou věcí bylo vědět, že smrt přichází s nelítostnou, nezastavitelnou rychlostí, ale bylo něco jiného dívat se, jak se to stane. Caius se chladně pousmál. "Teď převzala plnou odpovědnost za svúj skutek." Jeho oči pohlédli na naše přední linie, rychle se dotknouc Tanyiny a Katiny zmrazené podoby. V té sekundě jsem pochopila, že Caius nikdy nepodceňovat vazby na skutečnou rodinu. Tohle byla zábava. Neočekával Irininu stížnost, on si přál její vzdor. Svou omluvu jejího znííčení, aby vznítil násilí, které plnilo vzduch jako hustá, hořlavá mlha. Hodil rukavici. Tento napjatý mírový summit se potácela již více prekérně než slon na laně. Jakmile by se začal boj, neexistoval by způsob, jak ho zastavit. Jenom by se stupňoval, dokud by jedna strana zcela nevyhynula. Naše strana. Caius to věděl. Taky Edward. "Zastavte je!" zakřičel Edward, vyskočíc aby chňapl Tanyino rameno jako naklonila směrem vpřed k usmívajícímu se Caiovi s šíleným křikem čistého vzteku. Nemohla setřást Edwarda kým měl Carlisle náručí obemknuté kolem jejího pasu. "Je příliš pozdě na to, abys jí pomohla," zdůvodnil naléhavě jak bojovala. "Nedávej mu, co chce!" Kate byl těžší udržet. Ječící bezeslov stejně jako Tanya, se zlomila v prvním kroku k útoku, který by skončil smrtí nás všech. Rosalie k ní byla nejblíže, ale kým ji mohla Rose znehybnit, Kate ji dala tak prudký šok, že Rose přimáčkl k zemi. Emmett schmatl Kate za rameno a hodil ji dolů, potom sej í zapřel kolenem do zad. Kate se mu válela pod nohama, vypadalo to že ji nikdo nezastaví. Garrett sebou mrštil po ní, čímž ji znovu přitloukl k zemi. Chytil jí ruce, uzamknouc je kolem jejích zápěstí. Viděl jsem jak mu křeč projela tělem jako mu dala šok. Jeho oči se vyvrátili, ale jeho stisk to neuvolnilo. "Zafrino," vykřikl Edward. Kate oči zústali prázdné a její křik se změnil v nářek. Tanya se Pŕestala prát. "Vrať mi múj zrak," zasyčela Tanya. Zoufale, ale se vší jemností jakou jsem zvládla, jsem přitáhla svůj štít ještě těsněji kolem jisker mých přátel, odloupnouc jej pečlivě od Kate, zatímco jsem se snažla udržet ho kolem Garretta, vytvoříc tenkou kúži mezi nima. A pak Garrett znovu nabyl nad sebou vládu a opět držel Kate na sněhu. "Když tě pustím, složíš mě znovu, Katie?" zašeptal. V reakci zaprskala stále mlátíc na slepo. "Poslouchejte mě, Tanyo, Kate," řekl Carlisle tichým ale intenzivním šeptem. "Pomsta jí nyní nepomůže. Irina by nechtěla aby jste přišli o život tímto zpúsobem. Zamyslete se nad tím, co právě děláte. Pokud na ně zaútočíte, my všichni zemřeme." Tanyina ramena se shrbila žalem, a naklonila se ke Carlislovi pro podporu. Kate byla konečne nehybná. Carlisle a Garrett nadále utěšovali slovy příliš naléhavými, než aby zněli příjemně. A moje pozornost se obrátila k tíhe zírajících pohledú, které na nás tlačili v našem momentu chaosu. Koutkem oka, jsem viděla, že Edward a všichni ostatní kromě Carlisla a Garretta byly rovněž opět ve střehu. Nejtěžší pohled patřil Caiovi, zíral s rozčilením a nevírou na Kate a Garretta ve sněhu. Aro taky pozoroval ty dva, nedůvěra byla nejsilnější emocí na jeho tváři. Věděl, co Kate dovede. Cítil její potenciál skrze Edwardovy myšlenky. Pochopil co se teď děje -viděl, že můj štít narostl v pevnost a jemnost daleko nad rámec toho, o čem Edward věděl, že dovedu? Nebo si myslel, že jste se naučil Garrett své vlastní formě imunity? Stráže Volturiú již stáli v disciplinovaném pozoru-byli přikrčení dopředu, čekajíc na počátek protiúderu, okamžik, kdy je napadnem. Za nimi, čtyřicet tři svědkú sledovalo s velmi odlišnými výrazy než ti, kteří odmítli vstoupit na mýtinu. Zmatek se změnil v podezření. Bleskurychlé zničení Iriny nimi všemi otřáslo. Jaký byl její zločin? Bez okamžitého útoku, se kterým Caius počítal k odvrácení pozornosti od svého náhlého činu, zústali svědci Volturiú před otázkou co přesně se tady děje. Aro rychle pohlédl zpátky, když jsem se dívala, jeho tvář ho prozradila zábleskem mrzutosti. Jeho potřeba divákú těžce ztroskotala. Slyšela jsem, jak k sobě Stefan a Vladimir šelestí v tichém veselí nad Arovými nepřijemnostmi. Aro se zřejmě Rumuny nezabýval. Ale já jsem nevěřila tomu, že nás Volturiovi nechají na pokoji, jen aby zachránili svou reputaci. Když skončí s námi, jistě si za příští cíl vyberou své svědky. Cítil jsem divnou, náhlou lítost s hromadou cizincú, které Volturiovy přivedli, aby se dívali jak zemřeme. Demetri by je lovil až kým by je nevyhubil taky. Pro Jakoba a Renesmee, pro Alici a Jaspera, pro Alistaira, a pro tyto cizince, kteří nevědí, co je dnešek bude stát, Demetri musel zemřít. Aro se lehce dotkl Caiova ramene. "Irina byla potrestána za křivé svědectví proti tomuto dítěti." Tak tohle byla jejich omluva. Pokračoval dál. "Možná bychom se měli vrátit k púvodní záležitosti?" Caius se napřímil, a jeho výraz se nečitelně zakalil. Zíral dopředu, nevidoucí. Jeho obličej mi připomněl, zvláštní, osobu, která se právě dozvěděla, že byla degradována. Aro se posunul vpřed, Renata, Felix, a Demetri automaticky s ním. "Jen abychom byli dúkladní," řekl, "Chtěl bych mluvit s několika ze svých svědků. Postupy, víte. " mávl přezíravě rukou. Dvě věci se stali najednou. Caius zaměřil oči na Ara, a drobný krutý úsměv se mu vrátil. Edward zasyčel, jeho ruce se sevřeli v pěsti tak pevně, že vypadali jako by kosti v jeho kloubech měli prorazit diamantově tvrdou kůži. Zoufale jsem se ho chtěla zeptat, co se děje, ale Aro byl dost blízko, aby slyšel i nejtišší dech. Viděla jsem jak Carlisle úzkostlivě pohlédl na Edwardovu v tvář, a pak jeho vlastní tvář ztvrdla. Zatímco se Caius pokoušel o neúčinná obvinění a nerozvážné pokusy o spuštění boje, Aro musel přijít s více efektivní strategií. Aro se jako duch přenesl přes sníh, daleko na západní konci naší linie, asi deset yardú od Amun a Kebi. Vlci poblíž se zlostně naježili, ale drželi své pozice. "Ah, Amun, múj jižní soused!" řekl Aro vřele. "Je to už dávno, co jste mě navštívili." Amon byl nehybný úzkostí, Kebi jako socha o jeho boku. "Čas znamená málo, nikdy jsem nepochopil jeho význam," řekl Amun nehybnými rty. "Taky pravda," souhlasil Aro. "Ale možná jsi měl jiný důvod, abys zůstal dál?" Amun neřekl nic. "Může být strašně náročné na čas-organizovat nově příchozí do klanu. Já to dobře vím! Jsem vděčný že mámo statní, abych se vypořádal s nudou. Jsem rád, že vaše nové přírůstky zapadli tak dobře. Bylo by úžasné, kdybch byl představen. Jsem si jist, žes mě brzy chtěl navštívit. " "Pochopitelně," řekl Amun, tónem tak necitlivým, že to nebylo nemožné zjistit, zda je v jeho souhlasu strach či sarkasmus. "No, a teď jsme všichni spolu! Není to krásné? " Amun přikývl, jeho tvář prázdná. "Ale důvod vaší přítomnosti zde není tak příjemný, bohužel. Carlisle vás vyzval, abyste svědčili? " "Ano." "A co pro něj dosvědčíte?" Amun mluvil se stejně studeným nedostatkem emocí. "Na požádání jsem pozoroval dítě. Bylo téměř okamžitě zřejmé, že se nejedná o nesmrtelné dítě-" "Možná bychom měli definovat naši terminologii," přerušil ho Aro, "nyní se zdá, že máme novou klasifikaci. Nesmrtelným dítětem, samozřejmě myslíš lidské dítě, které bylo pokousáno, a tak přeměněno v upíra. " "Ano, to je to, co mám na mysli." "Co jiného jsi na dítěti pozoroval?" "Ty samé věci, které jsi již jistě viděl v Edwardově mysli. To, že dítě je biologicky jeho. To, že roste. To, že se učí. " "Ano, ano," řekl Aro, jen s náznakem netrpělivosti ve svém jinak přívětivém tónu. "Ale konkrétně za těch pár týdnú co jste tady, co jsi viděl?" Amun zvraštil čelo. "To, že roste ... rychle." Aro se usmál. "A myslíš si, že by ji mělo být umožněno žít?" Zasyčení uniklo přes mé rty, a nebyla jsem sama. Polovina upírú v naší linii byla ozvěnou mého protestu. Zvuk bylo tiché zuřivé syčení visící ve vzduchu. Napříč přes louku, pár svědků Volturiových vydalo stejný zvuk. Edward ukročil zpět a zbylou ruku omotal kolem mého zápěstí. Aro se za zvukem neotočil, ale Amun se ztěžka ohlédl. "Nepřišel jsem abych soudil" prohlásil dvojznačně. Aro se lehce usmál. "jenom tvůj názor." Amunova čelist se vyhladila. "Nevidím ohrožení v dítěti. Učí se, dokonce rychleji než roste. " Aro přikývl, zvažujíc. Po chvíli se odvrátil. "Aro?" zavolal Amun. Aro zavířil zpět. "Ano, příteli?" "Podal jsem své svědectví. Nemám na věci zde žádný další zájem. Moje družka a já bychom rádi odešli. " Aro se vřele usmál. "Pochopitelně. Jsem tak rád, že jsme si mohli trochu promluvit. A jsem si jist, že se navzájem opět brzy uvidíme. " Amunovy rty byly pevnou linkou, když jednou přikývl, rozzeznávajíc hrozbu. Dotkl se Kebina ramene, a pak oba rychle odběhli k jižnímu okraji louky a zmizeli mezi stromy. Věděla jsem, že se hodně dlouho nezastaví. Aro klouzal zpět podél naší linie na východ, jeho stráže nervózně postávali. Zastavil se před Siobhaninou masivní postavou. "Ahoj, drahoušku Siobhan. Ty jsi stejně krásná jako vždycky. " Siobhan naklonila hlavu, čekajíc. "A ty?" Zeptal se. "Mohla bys odpovědět na mé dotazy stejně jako Amun?" "Ano," řekla Siobhan. "Ale já bych snad ještě trochu přidala. Renesmee chápe omezení. Není nebezpečím pro lidi-hodí se k nim lépe než my. Nepředstavuje žádné nebezpečí prozrazení. " "Nevíš o žádném? " zeptal se Aro střízlivě. Edward zavrčel, tichý rostoucí zvuk v jeho hrdle. Caiovy zatažené rudé oči zjasněli. Renata se starostlivě naklonila k pánovi. A Garrett uvolnil Kate udělajíc krok vpřed opomíjejíc Katinu ruku, když se tentokrát snažila zachytit ona jeho. Siobhan pomalu odpověděla: "Myslím, že vám nerozumím." Aro se lehce odsunul, nenuceně, ale směrem ke zvyšku své gardy. Renata, Felix, a Demetri byli blíž než jeho stín. "Nebyl porušen žádný zákon," řekl Aro usmiřujícím hlasem, ale každý z nás mohl slyšet, že výhrady se blíží. Bojovala jsem zase se vztekem, který se snažil vymoci si cestu mým krkem vrčela jsem vzdorem. Vymrštila jsem prchlivost do svého štítu, zahušťujíc ho, aby se ujistila že jsou všichni chráněni. "Žádný porušený zákon," opakoval Aro. "Nicméně, skutečně neexistuje nebezpečí? Ne " zlehka potřásl hlavou. "To je jiná otázka." Jedinou odpovědí bylo ztuhnutí již tak napjatých nervú, a Maggie, na okraji naší skupiny bojovníků, třepetající hlavou pomalým hněvem. Aro přemýšlivě vykročil, vypadajíc jako kdyby raději než se dotkl nohou země. Všimla jsem si že každý kousek ho nesl blíže pod ochranu jeho strážcú. "Ona je unikátní ... naprosto, nemožně unikátní. Jakým mrháním by bylo zničit něco tak nádherné. Zvláště, když jsme se mohli dozvědět tolik. . . " Povzdechl, jako by nebyl ochoten pokračovat. "Ale je tu nebezpečí, nebezpečí, které jednoduše nelze ignorovat." Nikdo mu neodpověděl. Bylo mrtvé ticho jak pokračoval v monologu, který zněl jako kdyby ho vedl sám k sobě. "Jak ironické je, že jak lidi postupovali, jak jejich víra v oblast vědy rostla a získavala kontrolu nad jejich světem, tím více nás to od objevú oslobozovalo. Přesto, jak jsme ztráceli stále více zábran, při jejich nevíře v nadpřirozeno, stali se dostatečně silní svými technologiemi, že pokud by chtěli, ve skutečnosti by mohli pro nás představovat hrozbu, dokonce i zničit některé z nás. "Tisíce a tisíce let, bylo naše tajemství spíše otázkou pohodlí, snadnosti, než skutečné bezpečnosti. Toto poslední syrové, rozhněvané století, zrodilo zbraně s takovou mocí že ohrožují i nesmrtelné. Nyní naše postavení jako pouhého mýtu, nás ve skutečnosti chrání před těmito slabými tvory, které lovíme. "Toto úžasné dítě"-zpustil ruku dlaní dolů, jako kdyby jí chtěl spočinout na Renesmee, i když byl čtyřicet yardú od ní, znovu téměř u formací Volturiú - "pokud bychom mohli spoznat její potenciál-vím s naprostou jistotou, že by měla navždy zůstat zahalenádo temnoty která chrání nás. Ale nevíme nic o tom co se z ním stane! Její vlastní rodiče jsou sužováni obavami o její budoucnost. Nemůžeme vědět, co z ní vyroste. " Odmlčel se, hledíc nejprve na naše svědky, pak, záměrně, na své vlastní. Jeho hlas napodobňoval dobrý tón jenž roztrhla jeho slova. Stále hledíc na vlastní svědky, promluvil znovu. "Jenom známé je bezpečné. Pouze známé je snesitelné, Neznámé je ... zranitelnost. " Caiuv úsměv se zle rozšířil. "Přeháníš, Aro," řekl Carlisle drsným hlasem. "Klid, příteli." Aro se usmíval, jeho tvář vlídnější, jeho hlas jemnější, než kdy předtím. "Neukvapujme se. Podívejme se na to ze všech stran. " "Mohu nabídnout stranu, kterou je třeba zvážit?" Garrett požádal vyšším tónem, přičemž udělal krok vpřed. "Nomáde", řekl Aro přikyvujíc na souhlas. Garrettova tvář se vyhladila. Jeho oči se zaměřili na schovanou masu na konci louky, a promluvil přímo k svědkům Volturiů. "Přišel jsem na žádost Carlisla, jako ostatní, abych svědčil," řekl. "To jistě již není nutné, s ohledem na dítě. Všichni jsme viděli, čím je. "Já zůstal abych dosvědčil něco jiného. Vy. "Píchl prstem směrem k ostražitým upírúm. "Dva z vás jsem znal-Makenna, Charles-a vidím tady mnohé z vás, kteří putují, toulají se stejně jako já. Nezpovídáte se nikomu. Zamyslete se pečlivě nad tím, co vám teď řeknu. "Tito Staří dnes nepřišli kvúli spravedlnosti jak vám řekli. Máme podezření, které teď bylo prokázáno. Přišli, uvědeni v omyl, avšak s platnou výmluvou pro svoji akci. Witness nyní jako křehký, které hledají výmluvy, aby pokračovali ve své misi pravda. Jste svědky toho, jak se snaží najít důvody pro jejich skutečný záměr-zničit tuto rodinu tady. "Ukázal směrem ke Carlislovi a Tanye. "Přišli vymazat to, co vnímají jako konkurenci. Možná, stejně jako já, se díváte na tento klan se zlatýma očima a divíte se. Je těžké pochopit je, to je pravda. Ale Staří se podívali a uviděli něco jiného než jejich podivnou volbu. Uviděli moc. "Mohu dosvědčit pouta v této rodině-říkám rodina ne klan. Tito podivní zlatoocí, popírají svou vlastní přirozenost. Ale nenalezli na oplátku něco co stojí za víc, možná, než pouhé ukojení touhy? Já jsem udělal malou studii počas času který jsem zde strávil, a zdá se mi, že podstatou těchto intenzivních rodinných vazeb- které jim to vůbec umožňují-je mírumilovný charakter tohoto života v oběti. Neexistuje zde žádná agrese, jakou sme všichni viděli u velkých jižních klanú, které rostly, a mizeli tak rychle, v jejich volně žijících panstvích. Neexistuje zde žádná touha po nadvládě. A Aro to ví lépe než já. " Dívala jsem se na Arovu tvář když ho Garrettova slova odsoudila, napjatě čekajíc na nějakou reakci. Ale Arova tvář byla pouze zdvořile potěšená, jako by čekal kým si rozhněvané dítě si uvědomit, že nikdo nevěnuje pozornost jeho teatrálnosti. "Carlisle nás všechny ujistil, než nám řekl, co se blíží, že nás sem nezavolal bojovat. Tito svědkové "-Garrett ukázal na Siobhan a Liama-" souhlasili, že předloží důkazy a svou přítomností zpomalí postup Volturiú tak, aby Carlisle dostal šanci, předvést svúj případ. "Ale někteří z nás se divili "-jeho oči blýskli na Eleazarovu tvář-", pokud má Carlisle pravdu na své straně stačilo by to, aby zastavil takzvanou spravedlnost? Jsou zde Volturiovi k ochraně bezpečnosti našich tajemství, nebo aby chránili své vlastní zájmy? Přišli aby zničili nelegální stvoření, nebo zpúsob života? Múže je uspokojit, když se nebezpečí ukáže být jen nedorozuměním? Nebo budou tlačit na výsledek, aniž by měli spravedlivou omluvu? "Máme odpovědi na všechny tyto otázky. Slyšeli jsme to v Arových lžích-máme jednu s darem který s jistotou rozezná takové věci-a vidíme to nyní v Caiově nedočkavém úsměvu. Jejich garda je jen nesmyslná zbraň, nástroj, kterým jejich velitelé slídí po nadvládě. "Takže teď je tady více otázek, otázek, které musíte zodpovědět vy. Kdo vám vládne, nomádi? Zodpovídáte se někomu kromě sebe sama? Jste volní aby jste si zvolili cestu, nebo budou Volturiovi rozhodovat, jak budete žít? "Přišel jsem svědčit. Zústal jsem bojovat. Volturiovy nezajímá nic než smrt dítěte. Budou usilovat o smrt naší svobodné vůle. " Pak se obrátil tváří v tvář Starým. "Tak pojďte, říkám já! Nechci již slyšet žádné další lživé zvdúvodnění. Buďte upřímní ve svých motivech, jak my budeme upřímní ve svých. Budeme bránit svou svobodu. Zaútočte nebo ne. Zvolte si si nyní, a nechť tito svědci vidí o co tady skutečně jde. " Ještě jednou se podíval na svědky Volturiú, jeho oči zkoušeli každou tvář. Moc jeho slov byla patrna v jejich výrazu. "Múžete se zvážit jestli se k nám připojíte. Pokud si myslíte, že vás Volturiovi nechají žít aby jste mohli vyprávět tento příběh, mýlíte se. Můžeme být všichni zničeni "- pokrčil rameny," ale pak znovu, možná ne. Možná, že jsme na vyšší úrovni, než jakou znají oni. Snad Volturiovi konečně dostanou svúj zápas. Slibuji vám toto, i když-pokud padneme my, vy taky. " Na závěr svého horoucího projevu ukročil zpátky ku Kate a pak se posunul vpřed - napůl přikrčen, připraven k útoku. Aro se usmál. "Moc hezká řeč, můj revoluční příteli." Garrett zůstal nakročen k útoku. "Revoluční"? zavrčel. "Proti komu rozdmýchávám revoluci, mohu-li se zeptat? Jsi můj král? Mám ti taky říkat pane, jako tvá podlézavá stráž? " "Klid, Garrette," řekl shovívavě Aro."chtěl jsem se jenom zmínit o době tvého zrození. Stále vlastenec, vidím. " Garrett hleděl zuřivě zpět. "Nechte nás zeptat se našich svědků," navrhl Aro. "Nechte nás vyslyšet jejich myšlenky, než se rozhodnem. Řekněte nám, přátelé "-obrátil se nedbale zády k nám, pohybujíc se na několik yardů směrem k jeho mase nervózních pozorovatelú postávajících nyní blíže k okraji lesa-" Co si myslíte o tomhle všem? Mohu Vás ujistit, že dítě není to, čeho jsme se obávali. Máme riskovat a nechat dítě žít? Máme vystavit náš svět v ohrožení, aby se zachovala jejich rodina neporušená? Nebo má svědomitý Garrett pravdu? Přidáte se k nim v boji proti našemu náhlému hledání nadvlády"? Svědci čelili jeho upřenému pohledu s opatrnými tvářemi. Jedna malá černovlasá žena se krátce podívala na plavého muže po svém boku. "Jsou toto naše jediné možnosti?" Zeptala se náhle, dívajíc se zpátky na Ara. "Souhlasit s vámi, nebo bojovat proti vám?" "Samozřejmě, že ne, nejvíce okouzlující Makenno," řekl Aro, předstírajíc zděšení, že někdo mohl přijít k takovému závěru. "Můžete v klidu odejít, samozřejmě, jako to udělal Amun, i když nesouhlasíte s rozhodnutím rady." Makenna se znovu podívala na druhovu tvář, a on přikývl. "Nepřišli jsme sem bojovat." Odmlčela se, vydechla a pak řekl: "Přišli jsme sem svědčit. A naše svědectví je, že tato rodina je nevinná. Vše co řekl Garrett je pravda. " "Aha," řekl smutně Aro. "Lituji, že nás vidíte tímto zpúsobem. Ale taková už je povaha naší práce. " "To není to, co vidím, ale to, co cítím," promluvil Makennin blonďatý druh vysokým, nervózním hlasem. On pohlédl na Garretta. "Garrett řekl že mají způsoby, jak rozeznat lež. Já taky vím rozeznám kdy slyším pravdu, a kdy ne. "S děsem v očích se pohnul blíže k družce, čekajíc na Arovu reakci. "Neboj se nás, příteli Charlesi. Nepochybuji o tom, že skutečně věříš tomu co vlastenec říká, "Aro se lehce uchechtl, a Charles přihmouřil oči. "To je naše svědectví," řekla Makenna. "Nyní odcházíme." Ona a Charles pomalu couvali, neotočili se kým nezmizeli z dohledu mez stromy. Jeden další cizinec začal ustupovat stejnou cestou, pak další tři se vrhli za ním. Hodnotila jsem třicet sedm upírú, co zůstalo. Nkolik z nich se jevilo příliš zmateně aby učinili rozhodnutí. Ale většina z nich si až příliš byla vědoma toho, jaký směr nabrala tato konfrontace. Tušila jsem, že se vzdali náskoku, protože věděli, kdo by po nic šel. Já si byla jistý, Aro viděl totéž co já. Odvrátil se, odcházejíc zpět ke své stráži odměřeným krokem. Zastavil se před nimi a řekl jim jasným hlasem. "Je jich víc, mí nejdražší," řekl. "Nemůžeme očekávat žádnou vnější pomoc. Měli bychom opustit tuto otázku nerozhodnutou, aby jsme zachránili sami sebe? " "Ne, mistře," zašeptali unisono. "Stojí ochrana našeho světa za možnou ztráta některých z nás?" "Ano," vydechli. "My se nebojíme." Aro se usmál a obrátil se ke svým černým společníkúm. "Bratři," řekl zasmušile Aro, "je tady mnoho ke zvážení." "Poraďme se," řekl netrpělivě Caius. "Poraďme se," opakoval Marcus lhostejným tónem. Aro opět obrátil zády k nám čelem k ostatním Starým. Spojili ruce, aby vytvořily černý trojúhelník. Jakmile se Arova pozornost rozptýlila v tíché poradě, další dva z jejích svědků tiše zmizeli v lese. Doufala jsem, pro jejich dobro, že byli rychlí. To je ono. Pečlivě jsem Renesmee uvolnila ruce od krku. "Pamatuješ si, co jsem ti říkala?" Slzy se vynořili v jejích očích, ale přikývla. "Miluju tě," zašeptala. Edward nás pozoroval, topasové očí rozšířené. Jakob na nás zíral z rohu velkýma tmavýma očima. "Já tebe taky," řekla jsem, a pak jsem se dotkla jejího medailónku. "Více než můj vlastní život." Políbila jsem jí čelo. Jakob těžce zakňoural. Natáhla jsem se našpičky a zašeptala mu do ucha. "Počkej, dokud nebudou zcela rozptýlení, pak s ní uteč. Jděte co nejdál od tohto místa jak jen to pújde. Když se dostanete jak nejdál to pújde pěšky, ona má to co vás dostane do vzduchu." Edwardova a Jakobova tvář byly téměř identické masky hrůzy, a to navzdory skutečnosti, že jeden z nich byl zvíře. Renesmee se natáhla k Edwardovi, a on si ji vzal do náručí. Navzájem se pevně objali. "To je to, co jsi přede mnou tajila?" zašeptal ponad její hlavu. "Před Arem," vydechla jsem. "Alice?" Přikývla jsem. Jeho tvář se zkroutila pochopením a bolestí. Byl tohle ten výraz, který jsem měla ve tváři když jsem si spojila Alicina vodítka? Jakob tiše vrčel, tiché skřípění, nepřerušované téměř jako předení. Kožich měl naježený a jeho zuby obnažené. Edward políbil Renesmee na čelo a obě její líce, pak ji zvedl Jakobovi na ramena. Míchala se mu nepokojně na zádech, snažíc se najít si místo s hrstí plnou jeho kůže, a sama snadno zapadla do hlubiny mezi jeho mohutné lopatky. Jakob se obrátil ke mě, jeho výmluvné oči plné trápení, hřímající vrčení stále rostlo v jeho hrudi. "Jsi jediný, komu v tomto múžem věřit," zamumlala jsem k němu. "Pokud bys ji tak moc nemiloval, nikdy bys to nesnesl. Já vím, že ji dokážeš ochránit, Jakobe. " On znovu zakňoural, a sklonilhlavu, aby mi ji položil na rameno. "Já vím," zašeptala jsem. "Já tebe taky, Jaku. Vždy budeš múj nejlepší přítel. " A slza velikosti baseballového míčku se převalila pod jeho oko. Edward sklonil hlavu proti stejnému ramenu kam vysadil Renesmee. "Sbohem, Jakobe, můj bratře ... můj synu." Ostatní nevěnovali pozornost scéně loučení. Jejich oči byly zaměřené na tichý černý trojúhelník, ale mohla jsem říct, že poslouchali. "Není tedy žádná naděje?" zašeptal Carlisle. V jeho hlase nebyl strach. Stačí odhodlání a souhlas. "Absolutní naděje," zamumlala jsem zpět. Mohla by to být pravda, řekla jsem si sama pro sebe. "Já znám jenom svúj vlastní osud." Edward vzal mou ruku. On věděl, že se jej to týká. Když jsem řekla můj osud, nebylo pochyb o tom, že jsem myslela nás dva. Byli jsme dvě poloviny celku. Esmein dech chrčel za mnou. Šla kolem nás dotýkajíc se našich tváří jak nás míjela, došla ke Carlislovi a chytila ho za ruku. Najednou jsme byli obklopeni šeptanými sbohem a miluji tě. "Pokud to přežijem," šeptal Garrett Kate, "Pújdu za tebou kamkoliv, ženská." "Teď mi to řekne," zamumlala. Rosalie a Emmett se rychle, ale vášnivě políbili. Tia něžně pohladila Benjaminovu tvář. Pousmál se vesele zpět, chytnouc ji za ruku a přiložíc si ji ke tváři. Neviděla jsem všechny projevy lásky a bolesti. Byla jsem rozptýlena náhlým třepetáním tlaku zvenčí proti mému štítu. Nemohla jsem říct, odkud to přišlo, ale měla jsem pocit, jako by to byla zaměřeno na okraj naší skupiny, na Siobhan a Liam zvlášť. Nátlak neudělal škody a pak zmizel. V němé tiché formaci radících se Starších nedošlo k žádné změně. Ale možná to byl nějaký signál který jsem promeškala. "Připravte se," zašeptala jsem ostatním. "Začíná to." 38. Síla "Chelsea se snaží prolomit naše vazby," zašeptal Edward. "Ale nemůže je najít. Necítí nás zde. . . . "Jeho oči střihli ke mně. "To děláš ty?" Ponuře jsem se na něj usmála. "To vše dělám já." Edward se náhle ode mne odtáhl, ruce natáhl ke Carlislovi. Současně jsem ucítila mnohem silnější rýpnutí do štítu, v místech kde starostlivě ovíjel Carlislovo světlo. Nebylo to bolestivé, ale nebylo to ani příjemné. "Carlisle? Jsi v pořádku? "zalapal Edward zběsile po dechu. "Ano. Proč? " "Jane," odpověděl Edward. V okamžiku, kdy vyslovil její jméno, tucet mířených útokú v sekundě praštilo, po celém elastickém štítu, jejichž cílem bylo dvanáct různých světlých bodú. Napjala jsem se a ujistila, že štít je nepoškozený. Nevypadalo to, že Jane bude schopna ho prorazit. Pohlédla jsem rychle kolem, všichni v pohodě. "Neuvěřitelné," Řekl Edward. "Proč nepočkají na rozhodnutí?" zasyčela Tanya. "Běžný postup," odpověděl Edward prudce. " obvykle znehybní ty co jsou souzeni, aby nemohli uniknout." Podívala jsem se křížem na Jane, která zírala na naši skupinu se zuřivou nevírou. Byla jsem si docela jistá, že kromě mě nikdy neviděla nikoho kdo by ustál její žhavý útok. Pravděpodobně to nebylo velmi zralé. Ale vypočítala jsem si, že Arovi by trvalo přibližně kolem půl vteřiny kým by uhodl-pokud tomu ještě tak nebylo- že můj štít byl mnohem silnější než Edward věděl; stejně jsem již měla velký cíl na čele a opravdu nemělo smysl zachovávat utajení o rozsahu toho co dovedu. Tak jsem se zašklebila obrovským, samolibým úsměvem přímo na Jane. Přihmouřila oči a pocítila jsem další bodnutí tlaku, tentokrát směrovaného přímo na mne. Roztáhla jsem rty víc, ukazujíc zuby. Jane vypustila jeden vysoký rozzlobený výkřik. Každý poskočil, i disciplinovaní strážci. Všichni kromě Starých, kteří jenom vzhlédli od své porady. Její dvojče ji chňaplo za ruku jak se přikrčila ke skoku. Rumuni začali bublat temným očekáváním. "Říkal jsem ti, že tohle byl náš čas," řekl Vladimír Stefanovi. "Jen se podívej do čarodějčiny tváře," Stefan se radostně zasmál. Alec poplácal sestra konejšivě po paži, a pak ji vzal popod rameno. Otočil se k nám tváří dokonale hladkou, zcela andělskou. Čekala jsem na nějaký tlak, nějaké znamení jeho útoku, ale necítila jsem nic. Pokračoval v civění našim směrem, jeho hezký obličej vyrovnaný. Útočil? Snažil se dostat přes můj štít? Byla jsem jediná, kdo ho mohl ještě vidět? Sevřela jsem Edwardovi ruku. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se přidušeně. "Ano," zašeptal. "Alec to zkouší?" Edward přikývl. "Jeho dar je pomalejší, než Janin. Plíží se. Dotkne se nás za pár sekund. " Teď když jsem věděla po čem se dívat jsem ho již viděla. Zvláštní čistá mlha, se vynořila přes sníh, proti bílé téměř neviditelná. Připomnělo mi to fatamorgánu-mírné zkroucení pohledu a náznak lesku. Vytlačila jsem můj štít přes Carlisla a zbytek přední linie, ve strachu mít plazivý opar příliš blízko, když to udeřilo. Co když se vkradl přímo skrz moji nehmotnou ochranu? Neměli bychom utíkat? A tiché hřímání mumlalo při zemi pod našima nohama, a poryv větru rozfoukal sníh do náhlé plískanice mezi naší pozicí a Volturiovými. Benjamin musel vidět plíživou hrozbu taky, a nyní se snažil rozfoukat mlhu daleko od nás. Ve sněhu bylo snadné zjistit, kde uhodil vítr, mlha ale nereagovala žádným způsobem. Bylo to jako pokoušet se neškodně odfouknout stín, stín byl imunní. Trojúhelníkové formace Starých se konečně rozpadla, když se s drásajícím povzdechem, rozevřela hluboká, úzká klikatá puklina napříč celou mýtinou. Země se na moment otřásala pod mýma nohama. Sněhový závěj se propadl do díry, ale mlha přeskočila přímo skrz, nedotčená gravitací, jak to bylo s větrem. Aro a Caius sledovali otevření země s rozšířenýma očima. Marcus vypadal ve stejném směru bez emocí. Nemluvili, ale taky čekali kým se mlha přiblíží k nám. Vítr zaječel hlasitěji, ale nezměnil její směr. Nyní se usmívala Jane. A pak mlha narazila do zdi. Pocítila jsem její chuť hned, jakmile se dotkla mého štítu-měla hustou, sladkou, nasládlou příchuť. Nejasně mi to připomělo znecitlivění jazyku Novocainem. Mlha se stočila směrem nahoru, hledajíc prúlom, oslabení. Nenalezla žádné. Prsty hledajícího oparu se stočili směrem nahoru a kolem, ve snaze najít cestu, a v tomto procesu ilustrujíc udivující velikost ochranného obrazce. Slyšela jsem prudké výdechy z obou stran Benjaminovy rokle. "Výborně, Bello!" povzbuzoval Benjamin tichým hlasem. Můj úsměv se vrátil. Viděla jsem Aleca přihmouřit oči, s prvními pochybnostmi ve tváři, když jeho mlha neškodně kroužila kolem okraje mého štítu. A pak jsem věděla, že bych to mohla být já. Je zřejmé, že budu prioritou číslo jedna- první, kdo zemře, ale kým vydržím, byli jsme Volturiúm rovnocennými soupeři. Stále jsme měli Benjamina a Zafrinu; oni neměli nadpřirozenou pomoc vůbec. Kým vydržím. "Budu se muset soustředit," šeptala jsem Edwardovi. "Když dojde k těsnému boji, bude těžší udržet štít kolem správných lidí." "Budu je držet mimo vás." "Ne. Musíte dostat Demetriho. Zafrina udrží. " Zafrina slavnostně přikývla. "Žádný z nich se téhle mladé nedotkne," slíbila Edwardovi. "Chtěla bych jít po Jane a Alecovi sama, ale můžu udělat více zde." "Jane je moje," zasyčela Kate. " potřebuje ochutnat svoji vlastní medicínu." "A Alec mi dluží mnoho lidských životů, ale já se spokojím s jeho" zavrčel Vladimir z druhé strany. "Je můj." "Chci jen Caie," řekla Tanya vyrovnaně. Ostatní začali soupeřit o rozdělení, ale byli rychle přerušeni. Aro, klidně hledíc na Alecovu neúčinnou mlhu, konečně promluvil. "Než budeme hlasovat," začal. Potřásla jsem zlostně hlavou. Byla jsem unavená z této šarády. Krvežíznivost ve mně znovu vzplála, a já litovala, že budu ostatním více platná stojící v klidu. Chtěla jsem bojovat. "Dovolte mi připomenout vám," Aro pokračoval, "a to bez ohledu na rozhodnutí Rady, tady nemusí dojít k žádnému násilí." Edward zavrčel temným smíchem. Aro na něj smutně zíral. "Bude politováníhodným mrháním ztratit kteréhokoli z vás. Ale tebe a tvoji novorozenou družku především, mladý Edwarde. Volturiovi by mnohé z vás rádi přivítali do svých řad. Bella, Benjamin, Zafrina, Kate. Je před vámi mnoho možností. Zvažte je. " Chelsea ve snaze rozkolísat nás nemohoucně zatřepetala proti mému štítu. Aro jen metal pohledem po našich tvrdých očích, hledajíc náznak zaváhání. Z jeho výrazu, nenalezl žádné. Věděla jsem, že byl zoufalý, aby udržel Edwarda a mně a uvěznil nás tak, jak doufal, aby zotročil Alici. Ale tento boj byl příliš velký. Nevyhraje když budu žít. Byla jsem vášnivě ráda, že jsem tak silná, že jsem mu nedala možnost nezabít mně. "Tedy hlasujme," řekl s očividnou nechutí. Caius promluvil s dychtivým spěchem. "Dítě je velká neznámá. Neexistuje žádný důvod povolit existenci takového rizika. Musí být zničeno, spolu se všemi, kteří je chrání." pousmál se v očekávání. Bojoval jsem s výkřikem vzdoru v odpovědi na jeho krutý úšklebek. Marcus pozvedl své necitelné oči, zdánlivě dívajíc se skrze nás, jak hlasoval. "Já nevidím žádné bezprostřední nebezpečí. Dítě je pro teď dostatečně bezpečné. Vždy to múžeme později přehodnotit. Odejděme v pokoji."Jeho hlas byl dokonce šeptavější než jeho měkoučké povzdechnutí jeho bratra Žádný člen gardy neuvolnil svou pozici při jeho nesouhlasných slovech. Caius je předjímající škleb se nezmenšil. Bylo to jako kdyby Marcus nepromluvil vůbec. "musíme hlasovat, jak se zdá," uvažoval Aro. Náhle Edward ztuhl po mém boku. "Ano!" zasyčel. Riskovala jsem pohled na něj. Jeho obličej zářil výrazem triumfu, který jsem nedokázala pochopit- byl to výraz který mohl mít anděl zkázy, zatímco by pálil svět. Krásný a děsivý. Garda reagovala tichým mumláním. "Aro?" zavolal Edward, téměř křičel, nepokryté vítězství v jeho hlase. Aro na sekundu zaváhal, opatrně hodnotíc tuto novou náladu, než mu odpověděl. "Ano, Edwarde? Máš něco dalšího ...? " "Možná," řekl Edward příjemně, ovládajíc své nevysvětlitelné vzrušení. "Za prvé, pokud bych mohl objasnit jeden bod?" "Jistě," řekl Aro, pozvedl obočí, v jeho tónu nebylo nic než zdvořilý zájem. Stiskla jsem zuby, Aro nebyl nikdy nebezpečnější, než když byl milostivý. "Nebezpečí které vám hrozí od mojí dcery pramení výhradně z naší neschopnosti odhadnout, jak se bude vyvíjet? To je jádro věci? " "Ano, příteli Edwarde," souhlasil Aro. "Pokud bychom mohli být pozitivní ... být si jisti, že jak bude rúst, bude moci zůstat ukrytá před lidským světem-neohrozí bezpečnost našeho utajení. . . "odmlčel se, krčíc rameny. "Takže, pokud by byl nějaký zpúsob jak si být jisti," navrhl Edward, "přesně tím, co se stane ... pak by nebylo nutné se radit vúbec?" "Kdyby byl nějaký způsob, jak si být naprosto jisti," Aro souhlasil, jeho měkoučký pronikavý hlas byl něco hlasitější. Nevěděl, kam Edward směřuje. Ani já ne. "Pak, ano, nebylo by co prodiskutovávat." "A budeme sdílet mír, zase jednou jako dobří přátelé?" zeptal se Edward s náznakem ironie. Ještě hlasitěji. "Pochopitelně, můj mladý příteli. Nic by mě netěšilo víc. " Edward se radostně pochechtával. "Tak mám co nabídnout." Aro přihmouřil oči. "Ona je naprosto unikátní. Její budoucnost může být pouze tušena. " "Není naprosto unikátní," nesouhlasil Edward. "Vzácná, to určitě, ale není jediná svého druhu." Bojovala jsem se šokem, náhlé pružení naděje na život, až hrozilo že mě vyruší. Neduživá mlha stále kroužila kolem okraje mého štítu. A jak jsem bojovala o soustředění, znovu jsem cítila ostrý, bodavý tlak proti mé ochraně. "Aro požádal bys Jane aby přestala útočit na moji ženu?" požádal Edward zdvořile. "Pořád probíráme důkazy." Aro pozvedl jednu ruku. "Klid, mí drazí. Nechte nás vyslyšet ho. " Tlak zmizel. Jane na mě vycenila zuby, já si nemohla pomoct abych se nekřenila zpět na ni. "Proč se k nám nepřipojíte, Alice?" zavolal Edward hlasitě. "Alice," zašeptal Esme v šoku. Alice! Alice, Alice, Alice! "Alice!" "Alice!" Jiné hlasy mumlali kolem mě. "Alice", vydechl Aro. Rostla ve mne úleva a násliná radost. Celou svoji vůlí jsem držela šít tam kde byl. Alecova mlha stále zkoušela, hledajíc slabinu-Jane by viděla, kdybych měla díry.. A pak jsem slyšela jak běží přes les, letíc, zkracujíc vzdálenost tak rychle jak jen to šlo. Obě strany byly nehybné v očekávání. Svědkové Volturiú se mračili v čerstvém zmatku. Pak Alice vtančila z jihozápadu na mýtinu, a cítila jsem se jak mě blaženost z toho že opět vidím její tvář může srazit na kolena. Jasper byl pouze několik palců za ní, jeho ostrý zrak nelítostný. Hned za nimi běželi tři cizinci; první byla vysoká, svalnatá žena s volně vlajícími tmavými vlasy-zjevně Kachiri. Měla stejné protáhlé končetiny a vlastnosti jako ostatní Amazonky, v jejím případě ještě výraznější. Další byla malá olivová upírka s cop dlouhými černými vlasy v copu poskakujícím na zádech. Její hluboké rudé oči poletovali nervózně kolem konfrontace před ní. A poslední byl mladý muž ... neběžel tak docela rychle, ani tak plynule. Jeho kůže měla nemožně bohatý odstín tmavě hnědé. Jeho ostražité oči obsáhli celé shromáždění, a měli barvu teplého týkového dřeva. Jeho vlasy byly černé a taky spletené, stejně jako ženské, i když ne tak dlouhé. Byl krásný. Jak se k nám blížil, sledujícím zástupem proběhla nová vlna zvukú-zvuk dalšího srdečního tepu, zrychleného vypětím. Alice lehce přeskočila přes hrany pohlcující mlhy dorážející na můj štít a vlníc se došla k Edwardovi. Natáhla jsem k ní ruku, Edward, Esme a Carlisle taky. Nebyl čas na žádné další zvítání. Jasper a ostatní ji následovali přes ochranný štít. Všichni členové gardy sledovali, se spekulací v očích, jak ti co právě přišli bez potíží překročili neviditelnou hranici. Ten zavalitý, Felix a další jemu podobní zaměřili náhle nadějný pohled na mě. Nebyli si jisti, co můj štít odrazí, ale bylo jasné, že by neměl zastavit fyzický útok. Jakmile Aro vydá rozkaz, udeří bleskově a já budu jediným objektem. Přemýšlela jsem, kolik z nich Zafrina dokáže oslepit a o kolik je to zpomalí. Dost dlouho na to, aby z rovnice Kate a Vladimir odstránili Jane a Aleca? To bylo vše, na co jsem se mohla ptát. Edward, navzdory jeho pohlcení tahem který vedl, byl zuřivě napjatý v reakci na jejich myšlenky. Ovládl se a promluvil k Arovi znovu. "Počas těchto posledník týdnú Alice hledala své vlastní svědky," řekl Starému. "A nevrátila se s prázdnýma rukama. Alice, proč nepřivedeš svědky, které jsi přivedla? " Caius zaprskal. "Čas pro svědky uplynul! Oznam svoji volbu, Aro! " Aro pozvedl jeden prst aby utišil bratra, jeho oči přilepené k Alicině tváři. Alice postoupila kupředu lehce uvedla cizince. "Tohle je Huilen a její synovec, Nahuel." Slyšet její hlas ... Bylo to jako by nikdy neodešla. Caiovy oči se zúžili když Alice pojmenovala vztah mezi příchozími. Svědkové Volturiú zasyčeli mezi sebou. Upíří svět se měnil a všichni to cítili. "Mluv, Huilen," přikázal Aro. "Podej nám svědectví kvúli kterému jsi přišla." Mírná žena se nervózně podívala po Alici. Alice povzbudivě přikývla, a Kachiri položila dlouhou ruku na rameno malé upírky. "Jsem Huilen," oznámila žena jasně, ale zvláštně zabarvenou angličtinou. Jak pokračovala, bylo zřejmé, že se připravovala na vyprávění tohoto příběhu, procvičovala si to. plynulo to jako dobře známá dětská říkanka. "Před stoletím a půl jsem žila s mými lidmi, z kmene Mapuche. Moje sestra byla Pire. Naši rodiče ji pojmenovali po sněhu v horách podle barvy její kúže. A byla velmi krásná-příliš krásná. Přišla potají jednoho dne ke mně a řekla mi o andělu, který ji našel v lese, a který ji v noci navštívil. Varovala jsem ji. "Huilen potřásla smutně hlavou. "Jako kdyby jí modřiny na kůži nebyli dostatečným varováním. Věděla jsem, že to byl Libishomen z našich legend, ale ona neposlouchala. Byla očarovaná. "Když si byla jistá, řekla mi že uvnitř ní roste dítě jejího temného anděla. Nepokoušela jsem se jí rozmluvit plán jejího útěku-Věděla jsem, že dokonce i náš otec a matka by se shodli v tom, že dítě musí být zničeno, Pire s ním. Šla jsem s ní do nejhlubší části lesa. Hledala svého temného anděla, ale nenašla ho. Pečovala jsem o ni, lovila jsem pro ni, když jí selhaly síly. Jedla surová zvířata, pila jejich krev. Nepotřebovala jsem ptvrdit, co nosí ve svém lůně. Doufala jsem, že ji zachráním život předtím, než zabiju monstrum. Ale ona milovala své dítě uvnitř. Když zesilněl a polámal jí žebra, pojmenovala ho Nahuel, po pralesní kočce-a stále ho milovala. "Nemohla jsem ji zachránit. Dítě ji roztrhalo jak se prodíralo na svět, umřela rychle, žebrajíc, po tom všem, abych pečovala o jejího Nahuela. Bylo to přání umírající-a já souhlasil. "Pak mě kousnul, když jsem se snažila ho z ní vytáhnout. Odplazila jsem se dál do džungle, abych tam zemřela. Nedostal jsem se daleko-bolest byla příliš velká. Ale on mě našel, novorozené dítě prolezlo podrostem ke mě a čekalo na mě. Když bolest ustala, spal, stočený ke mně. "Starala jsem se o něj, dokud nebyl schopen lovit sám. Lovili jsme ve vesnicích kolem našich lesů, zústávajíc u sebe. Nikdy jsme nebyli takhle daleko od našeho domova, ale Nahuel chtěl vidět to dítě tady. " Huilen sklonila hlavu, když skončila a posunula se zpátky, částečně se ukrývajíc za Kachiri. Arovy rty byly stažené. Zíral na mladíka s tmavou kúží. "Nahueli, tobě je sto padesát let?" vyslýchal ho. "Plus, mínus desetiletí," odpověděl jasně, krásně teplým hlasem. Jeho přízvuk byl sotva znatelný. "Neusledovali jsme to." "A v jakém věku si dosáhl dospělosti?" "Sedm let po mém narození, více nebo méně, jsem byl plně dorostlý." "Od té doby ses nezměnil?" Nahuel pokrčil rameny. "Nic čeho bych si všiml." Cítila jsem chvějivé otřesy Jakobova těla. Nechtěl jsem o tom teď přemýšlet. Chtěla bych počkat až nebezpečí bude minulostí a já se mohla soustředit. "A tvá strava?" Aro přitlačil, zdánlivě zaujatý. "Většinou krev, ale někdy taky lidské jídlo, dokáže přežít obojí. " "Tys byl schopen stvořit nesmrtelnou?" Jak Aro ukázal na Huilen, jeho hlas náhle zintenzivněl. Soustředila jsem se na svůj štít, možná hledal další záminku. "Ano, ale ostatní nemúžou." A šokovaný šelest proběhl přes všechny tři skupiny. Arovo obočí vystřelilo. "Ostatní"? "Mé sestry." Nahuel znovu pokrčil rameny. Aro na chvíli divoce zíral než se mu tvář vyrovnala. "Možná byste nám měl sdělit, zbytek svého příběhu, protože se zdá že je toho víc." Nahuel se zamračil. "Můj otec mě přišel hledat pár let po smrti mé matky." Jeho pohledná tvář se lehce zkřivila. "Byl rád, když mě našel." Nahuelúv tón poukazoval na to že tento pocit nebyl vzájemný. "Měl dvě dcery, ale žádné syny. Očekával, že se k němu připojím stejně jako mé sestry. "Byl překvapen že nejsem sám. Moje sestry nejsou jedovaté, ale jestli je to kvůli pohlaví nebo náhoda... kdo ví? Mojí rodinou již byla Huilen a já neměl zájem "-změnil téma "měnit věci. Čas od času ho vídám. Mám novou sestru, dospěla asi před deseti lety. " "Tvůj otec se jmenuje?" zeptal se Caius přes sevřené zuby. "Joham," odpověděl Nahuel. "On sám se domnívá, že je vědec. Myslí si, že vytváří novou superrasu." Nepokoušel se zastřít odpor ve svém hlasu. Caius se podíval na mě. "Vaše dcera, je jedovatá?" zeptal se tvrdě. "Ne," odpověděla jsem. Nahuel škubl hlavou při Arově otázce a jeho týkové oči se mi zavrtali do tváře. Caius se podíval po Arovi pro potvrzení, ale Aro byl utopen ve svých vlastních myšlenkách. Našpulil rty a zíral na Carlisla, pak na Edward, a konečně se jeho oči opřeli o mně. Caius zavrčel. "Postaráme se o anomálii tady, oak na jihu," vyzval Aro. Aro zíral do mých očí po dlouhou napjatuo chvíli. Netušila jsem, co hledal, nebo co našel, ale poté, co se na mě zaměřil, se v jeho tváři něco změnilo, jen jemná změna v držení jeho úst a očí, a já věděla, že se rozhodnul. "Bratře," řekl měkce Caiovi. "nezdá se že by tady bylo nebezpečí. Je to neobvyklý vývoj, ale já nevidím žádnou hrozbu. Toto poloviční upíří dítě je nám tolik podobné, zdá se. " "Je to tvoje volba?" zeptal se Caius. "Je." Caius se zamračil. "A co Joham? Tento nesmrtelný který tak rád experimentuje? " "Možná bychom měli s ním promluvit," souhlasil Aro. "Zastavte Johama jestli chcete," řekl Nahuel nevýrazně. "Ale moje sestry nechte být. Jsou nevinné. " Aro přikývl, se slavnostním výrazem. A pak se obrátil zpět na své stráže s teplým úsměvem. "Mí drazí," zavolal. "Dnes nebudeme bojovat." Garda unisono přikývla a vypjala se ve svých připravených pozicích. Mlha se rychle rozptýlila, ale já jsem nechávala svůj štít na místě. Možná to byl další trik. Analyzovla jsem jejich výraz jak se Aro obrátil zpátky k nám. Jeho tvář byla stejně vlídná jako vždycky, ale na rozdíl od dřívějška, jsem měla pocit divné prázdnoty zející za fasádou. Jako kdyby jeho pletichářství skončilo. Caius byl jasně rozzlobený, ale jeho zuřivost se nyní obrátila dovnitř, ustoupil. Marcus vypadal ... znuděně, pro to neexistuje lepší výraz. Garda, byla klidná a zase disciplinovaná, zase mezi nima nebyli jednotlivci, jenom celek. Byli ve formaci, připraveni k odchodu. Svědci Volturiú byli stále ostražití, jeden po druhém odešli, rozptýlili se v lese. Jak se jejich počet zmenšoval, zbývající zrychlovali. Brzy byli všichni pryč. Aro k nám napřáhl ruku téměř omluvně. Za ním, větší část stráže spolu s Caiem, Marcusem, a tichými, záhadnými ženami, již rychle odcházeli pryč, jejich formace znova precizní. Pouze tři, kteří vypadali jako osobní srážci váhali. "Jsem tak rád, že jsme vše mohli vyřešit bez násilí," řekl sladce. "Můj příteli, Carlisle-jakým potěšením je mi moci tě znovu nazývat přítelem! Doufám, že nezústali žádné zlé dojmy. Vím, že chápete přísnou zátěž kterou musíme nést na svých ramenou." "Odejdi v klidu, Aro," řekl Carlisle strnule. "Nezapomeň, že tady stále ještě žijeme v anonymitě abychom se chránili a nedovol svým strážím lovit v této oblasti." "Pochopitelně, Carlisle," ujistil ho Aro. "Mrzí mě že jsem vyvolal tvúj nesouhlas, můj drahý příteli. Možná, mi za čas odpustíš. " "Možná, za čas, když se znova projevíš jako náš přítel." Aro sklonil hlavu, obraz výčitek svědomí, a chvíli couval vzad než se otočil. V tichu jsme sledovali jak poslední čtyři Volturiovi zmizeli mezi stromy. Bylo to velmi klidné. Mého štítu se nic nedotklo. "Je to opravdu konec?" zašeptala jsem se Edward. Jeho úsměv byl obrovský. "Ano. Už to vzdali. Podobně jako všichni surovci, pod vším tím vychloubáním jsou to zbabělci. "pochechtával se. Alice se smála s ním. "Vážně, lidi. Už se nevrátí. Všichni se můžete uvolnit. " Další nával ticha. "Do všeho zpráchnivělého štěstí," mumlal Stefan. A pak to přišlo. Vypuklo veselí. Ohlušující vytí naplnilo mýtinu. Maggie bušila Siobhan po zádech. Rosalie a Emmett se znovu líbali-déle a vřeleji než předtím. Benjamin a Tia byly jeden druhému v náručí, stejně jako Carmen a Eleazar. Esme držela Alici a Jaspera v těsném objetí. Carlisle srdečně děkoval Jihoamerickým nováčkúm, kteří nás všechny zachránili. Kachiri stála velmi blízko Zafriny a Senny, jejich konečky prstů spřažené. Garrett zvedl Kate ze zemně a houpal se s ní dokola v kruhu. Stefan plival do sněhu. Vladimir skřípal zuby s kyslým výrazem. A já se napúl vyšplhala obrovskému červenohnědému vlkovi na hřbet, abych ztrhla svoji dceru dolú a sevřela jí na své hrudi. V té samé sekundě byl Edward u nás a objímal nás. "Nessie, Nessie, Nessie," broukala jsem. Jakob se zasmál svým obřím chrchlavým smíchem a strkal mi nosem zezadu do hlavy. "Zmlkni," zamumlala jsem. "Zůstanu s vámi?" dožadovala se Nessie. "Navždy," Slíbila jsem jí. Měli jsme věčnost. A Nessie bude v pořádku a zdravá a silná. Podobně jako v pololidský Nahuel ve sto padesáti bude ještě pořád mladá. A budeme všichni spolu. Štěstí rostlo uvnitř mě jako výbuch -tak mimořádné, tak násilné, že jsem si nebyla jista jestli to přežiji. "Navždy," Edwardova ozvěna v mém uchu. Už jsem nemohla mluvit. Zvedla jsem hlavu a políbila ho s vášní, která by klidně mohla zpúsobit lesní požár. Já bych si to ani nevšimla. 39. A žili šťastně až navěky.... "Takže ke konci to byla kombinace, ale co je nakonec dostalo do varu byla ... Bella," vysvětloval Edward. Naše rodina a naši dva zbývající hosté seděli v Cullenovic velké hale, zatímco černající les se vrátil za vysoká okna. Vladimir a Stefan zmizeli ještě než jsme přestali oslavovat. Byli velmi zklamáni způsobem, jakým se věci vyvinuli, ale Edward řekl, že zbabělost Volturi je potěšila téměř dost na to aby je zvbavila frustrace. Benjamin a Tia rychle následovali Amuna a Kebi, úzkostliví, aby jim oznámili výsledek konfliktu, já jsem si byl jistá, že se znovu uvidíme-přinejmenším s Benjaminem a Tiou. Žádný z kočovníků neváhal. Peter a Charlotte měli krátký rozhovor s Jasperem, a pak taky odešli. Znovushledané Amazonky se náhlili domů - bylo pro ně těžké strávit takovou dobu mimo milovaný deštný prales - i když byli méně ochotné odejít, než někteří ostatní. "Musíte přivést dítě, abychom je viděli," trvala na svém Zafrina. "Slib mi to, mladá." Nessie tiskla ruku na můj krk, se stejnou prosbou. "Pochopitelně, Zafrino" souhlasila jsem. "Budou z nás velcí přátelé, moje Nessie," prohlásila divoká žena před odjezdem se svými sestrami. Irský klan pokračoval v odchodu. "Výborně, Siobhan," složil ji Carlisle kompliment když se loučili. "Ah, přání otcem myšlenky," řekla sarkasticky, koulejíc očima. A pak zvážněla. "Samozřejmě, že to není konec. Volturiovi nám neodpustí, co se tady stalo. " Edward byl ten, kdo odpověděl. "Byli vážně otřeseni, jejich sebedůvěra je v troskách. Ale ano, jsem si jistý, že se jednoho dne vynoří. A potom. . . "Jeho oči zpřísnili. "umím si představit, že půjdou zvlášť po každém z nás ." "Alice nás bude varovat, když se budou chystat k útoku," řekla Siobhan jistým hlasem. "A my se snovu shromáždíme. Možná přijde čas, kdy náš svět bude připraven k existenci úplně bez Volturiú. " "Ten čas může přijít," odpověděl Carlisle. "Pokud se tak stane, budeme držet spolu." "Ano, příteli, budeme," souhlasila Siobhan. "A jak bychom mohli selhat, když to bude jinak?" rozesmála se rachotivým smíchem. "Přesně tak," řekl Carlisle. Objal Siobhan, a pak potřásl Liamovi rukou. "Pokuste se najít Alistaira a říct mu, co se stalo. Nerad bych si myslel, že se na příští desetiletí ukryje někde pod skalou. " Siobhan se znovu zasmál. Maggie objala Nessie a mně, a pak byl irský klan pryč. Denalijští odcházeli jako poslední, Garrett s nimi - jako od této chvíle už na pořád, tím jsem si byla docela jistá. Atmosféra oslav byla pro Tanyu a Kate příliš. Potřebovali čas k truchlení za svoji ztracenou sestru. Huilen a Nahuel byli těmi, kdo zůstali, i když bych očekávala, že ti dva poslední se vrátí s Amazonkami. Carlisle byl v hlubokém fascinujícím rozhovoru s Huilen; Nahuel seděl blízko vedle ní, poslouchajíc, zatímco Edward řekl nám ostatním příběh o konfliktu, jak to věděl jenom on. "Alice dala Arovi výmluvu, aby se vykroutil z boje. Pokud by nebyl tak vyděšený z Belly, pravděpodobně by zůstal u svého původního plánu. " "Vyděšený?" Řekla jsem skepticky. "Ze mě?" Usmál se na mě s pohledem který jsem tak docela nerozluštila-byl něžný, ale také úctivý, dokonce podrážděný. "Kdy konečně uvidíš sama sebe jasně?" Řekl měkce. Pak promluvil hlasitěji, k ostatním i ke mě. "Volturi nebojovali spravedlivě asi sto dvacet pět let. A nikdy, nikdy nebojovali v boji, kde by byli v nevýhodě. Zejména proto, že získali Jane a Aleca, nikdy nepoznali chuť porážky. "Měli jste vidět, jak jsme jim připadali! Alec obvykle svým obětím přeruší vnímání všech smyslů a pocitů a zároveň procházejí šarádou Rady. Takže nikdo neuteče když je vydán verdikt. Ale my jsme tam stáli, čekající, v převaze, se svými vlastními silami, zatímco jejich síly jim byli k ničemu, díky Belle. Aro věděl, že se Zafrinou na naší straně, oslepnou oni, když začne bitva. Jsem si jist, že náš počet by byl docela silně zdecimován, ale oni si byli jisti, že jejich by byl taky. Dokonce tady byla dobrá šance, že prohrají. Nikdy předtím se touto možností nemuseli zabývat. Dnes se s tím moc dobře nesrovnali. " "Těžko se cítit sebejistě, když jste obklopeni vlky - velikosti koně," zasmál se Emmett, strkajíc Jakoba do ramene. Jakob se na něj zašklebil. "Byli to vlci, co je zastavilo, v první řadě," řekla jsem. "Jasně, že byli," souhlasil Jakob. "Rozhodně," souhlasil Edward. "To byl další pohled, který nikdy neviděli. Pravdou je, že Děti Měsíce se zřídka pohybovali ve smečkách, a nedokázali se moc ovládat. Regiment šestnácti obrovských vlků bylo překvapení, na něž nebyli připraveni. Caius se vlastně vlkodlaků děsí. Téměř prohrál boj před několika tisíci lety a nikdy se přes to nedostal. " "Takže oni jsou skuteční vlkodlaci?" Zeptala jsem se. "S úplňkem a stříbrnými kulkami a se vším?" Jakob zafrkal. "Skuteční. A kdyby ne, dělá mě to imaginárním? " "Ty víš, co myslím." "Úplněk, ano," řekl Edward. "Stříbrné kulky, ne - to byl jen další z těch mýtů, aby lidé měli pocit, že mají sportovní šanci. Jen velmi málo jich zůstalo. Caius je nechal lovit téměř do vyhynutí. " "A ty jsi tohle nikdy nezmínil, protože ...?" "Mě to nikdy nenapadlo." Překulila jsem oči, a Alice se zasmála, byla opřená o Edwardovo druhé rameno-a mrkla na mě. Já hleděla zpátky. Milovala jsem ji šíleně, samozřejmě. Ale teď, když jsem měla šanci si uvědomit, že byla opravdu doma, že její sběhnutí byla pouze lest, protože Edward musel věřit, že nás opustila, začínala jsem být dost podrážděná. Alice taky měla co vysvětlovat. Alice povzdechla. "Prostě to vypust z hlavy, Bello." "Jak jsi mi to mohla udělat, Alice?" "Bylo to nutné." "Nutné!" vybuchla jsem. "Úplně jsi mě přesvědčila o tom, že všichni zemřeme! Týdny byla ze mně troska " "Mohlo to tak být," řekla klidně. "V takovém případě bylo potřebné, aby ses připravila na Nessienu záchranu." Instinktivně, jsem ztiskla v náručí Nessie spící na mém klíně. "Ale ty jsi věděla, že byly taky jiné možnosti," obvinila jsem ji. "Věděla jsi, že byla naděje. Napadlo tě někdy, že bys mi mohla říct vše? Vím, že Edward si měl myslet, že jsme ve slepé uličce kvůli Arovi, ale ty jsi to mohla říct mně. " Na chvíli se na mě přemýšlivě podívala. "Nemyslím," řekla. "Ty prostě nejsi tak dobrá herečka." "To bylo o mých hereckých schopnostech?" "Oh, zniž to o oktávu, Bello. Tušíš vůbec, jak složité bylo všechno přichystat? Nebyla jsem si ani jista, že existuje někdo jako Nahuel-vše, co jsem věděla bylo, že bych měla hledat něco, co jsem neviděla! Zkus si představit hledání na slepo-není to ta nejjednodušší věc, co jsem kdy udělala. Navíc jsme museli poslat zpátky klíčové svědky, jako kdyby jsme neměli dost naspěch. A pak po celou dobu držet oči otevřené pro případ, že by jste se rozhodli hodit mi další instrukce. V určitém bodě si budeme muset říct, co přesně je v Riu. Před tím vším, jsem musela zkusit vidět každý trik, který mohli udělat Volturiovi a dát vám těch pár vodítek, co jsem mohla, takže by jste byli připraveni na jejich strategii, a měla jsem pouze pár hodin k dohledání všech možností . Nejvíce ze všeho, jsem se musela ujistit, že jste všichni přesvědčeni, že jsem s vámi vypekla, protože Aro si musel být jist, že jste neměli nic ponecháno v rukávu nebo by nikdy nesouhlasil tak, jak to udělal. A jestli si myslíte, že jsem se necítila jako hlupák-" "Dobře, dobře!" přerušila jsem ji. "Promiň! Já vím, že to bylo drsné taky pro tebe. To jen že ... no, stýskalo se mi po tobě jako blázen, Alice. Už mi to znovu nedělej. " Alicin trylkující smích zazněl místností, a my všichni jsme se smáli, když jsme znova slyšeli tu melodii. "Taky se mi po tobě stýskalo, Bello. Tak mi odpusť, a pokus se být spokojena s tím, že jsi superhrdinou dne." Všichni ostatní se zasmáli nyní, a já v rozpacích sehla obličej do Nessiných vlasú. Edward se vrátil k analýze každého posunu záměru a kontroly, který se stal dnes na louce, prohlašujíc, že to byl můj štít, který donutil Volturiovy utéct s ocasy mezi nohama. Zpúsob jakým se na mně všichni dívali mne uváděl do rozpakú. Dokonce i Edward. Bylo to, jako by mi v průběhu dopoledne narostlo sto nohou. Snažila jsem se ignorovat ohromené pohledy, většinou udržujíc pohled na Nessieně spícím obličeji a Jákobově neměnném výrazu. Vždy pro něj budu jenom Bella, a to byla úleva. Nejtěžší bylo ignorovat pohled, který byl také nejvíce matoucí. Bylo to takhle-napúl-člověk, napůl-upír Nahuel o mně přemýšlel určitým způsobem. Podle všeho co věděl, jsem se s útočícími upíry setkávala každý den a scéna na louce nebyla pro mně vůbec nic neobvyklého. Ale ten chlapec ze mně nezpouštěl oči. Nebo se možná díval na Nessie. To mě taky uvádělo do rozpaků. Nemohl být lhostejný k faktu, že Nessie byla jediná žena svého druhu, která nebyla jeho poloviční sestrou. Tato myšlenka zatím Jakobovi nedošla, myslím. Doufala jsem, že to nebude brzy. Boje jsem měla na nějakou dobu dost. Nakonec ostatní spustili otázky na Edwarda, a diskuse se rozdělila na spoustu menších konverzací. Cítila jsem se zvláštně unavená. Ne ospalá, samozřejmě, ale jenom jako by ten den byl hodně dlouhý. Chtěla jsem trochu klidu, něco normálního. Chtěla jsem Nessie ve své posteli, chtěla jsem mít kolem sebe zdi mého vlastního malého domku. Dívala jsem se na Edwarda a na chvíli jsem se cítila, jako bych mohla přečíst jeho mysl. Viděla jsem, že se cítil úplně stejně. Zralý na trochu klidu. "Měli bychom vzít Nessie. . ". "To je pravděpodobně dobrý nápad," rychle souhlasil. "Jsem si jistý, že minulou noc nespala dobře, se vším tím chrápáním." Zašklebil se na Jakoba. Jakob překuli oči a pak zívl. "Už je to nějakou dobu, co jsem spal v posteli. Vsadím se, že můj otec by vyšiloval, kdyby mě měl znovu pod svoji střechou. " Dotkla jsem se jeho tváře. "Díky, Jakobe." "Kdykoli, Bello. Ale to už víš. " Postavil se, natáhl, políbil Nessie a pak mě na vrch hlavy. Nakonec pěstí strčil do Edwardova ramene. "Uvidíme se zítra. Myslím, že věci budou teď svým způsobem nudné, ne? " "V to upřímně doufám," řekl Edward. Vstali jsme, když byl pryč, a já opatrně přesunula svoji váhu tak, abych Nessie nikde netlačila. Byla jsem hluboce vděčná, když jsem viděla její zdravý spánek. Takovou tíhu musela nést na svých maličkých ramenou. Bylo načase, aby byla znovu ditětem - chráněná a v bezpečí. A několik let dětství. Myšlenka míru a bezpečí mi připomněla někoho, kdo ty pocity nikdy neměl. "Oh, Jaspere?" Zeptala jsem se, jak jsme se obrátili ke dveřím. Jasper byl v těsném objetí mezi Alicí a Esme, zdánlivě nějak více zapadajíc do rodinného obrazu, než obvykle. "Ano, Bello?" "Jsem zvědavá, proč J.-Jenks ztuhl strachem jen při zvuku tvého jména?" Jasper se uchechtl. "Je to jenom moje zkušenost, že některé druhy pracovních vztahů je lépé motivovat strachem než peněžním ziskem". Zamračila jsem se, slibujíc sama sobě, že od teď sama převezmu všechny pracovní vztahy, a ušetřím J. srdečního záchvatu, který byl zcela jistě na cestě. Políbili jsme, objali a popřáli dobrou noc naši rodině. Jediný, kdo byl mimo, byl zase Nahuel, který se po nás odhodlaně díval, jako kdyby nás chtěl následovat. Poté, co jsme byli za řekou, šli jsme sotva rychleji než lidskou rychlostí, bezespěchu, držíc se za ruce. Bylo mi špatně z konečných termínů, a chtěla jsem jenom svůj klid. Edward musel mít stejné pocity. "Musím říct, že jsem úplně právě teď Jakobem ohromen," řekl mi Edward. "Vlci na něj mají vliv, ne?" "To není to, co chci říct. Ani jednou dnes nepomyslel na skutečnost, že podle Nahuela, bude Nessie plně vyzrálá v pouhých šest a půl letech. " Zvažovala jsem to asi minutu. "On ji nevnímá tímto způsobem. Není ve stresu, kdy vyroste. On jen chce, aby byla šťastná. " "Já vím. Jak jsem řekl, působivé. Je mi proti srsti říct to, ale mohla si vybrat mnohem hůř. " Zamračila jsem se. "Já nad tím nebudu přemýšlet asi tak přibližně ještě šest a půl roku." Edward se zasmál a pak povzdechl. "Samozřejmě, vypadá to, že když přijde čas, bude mít nějakou konkurenci." Moje zamračení se prohloubilo. "Všimla jsem si. Jsem vděčná Nahuelovi za dnešek, ale všechno to zírání bylo trochu divné. Je mi jedno, jestli je pouze poloviční upír, není vhodný. " "Ach, ten nezíral na ni-on zíral na tebe." To je to, co se mi zdálo jako ..., ale to nedávalo smysl. "Proč by to dělal?" "Protože jsi naživu," řekl tiše. "Ztratil si mne." "Celý jeho život," vysvětlil, "-a, je o padesát let starší než já-" "Starče" zvolala jsem. Ignoroval mě. "Vždycky myslel na sebe jako na zlé stvoření, vraha od přírody. Všechny jeho sestry také zabili své matky, ale nepřemýšleli nad tím. Joham je naučil dívat se na lidi jako na zvířata, zatímco oni byli bohové. Ale Nahuela učila Huilen a Huilen milovala svojí sestru více než kdokoliv jiný. To změnilo celou jeho perspektivu. A v některých ohledech opravdu nenáviděl sám sebe. " "To je tak smutné," mumlala jsem. "A pak spatřil tři z nás-a poprvé si uvědomil, že proto, že je z poloviny nesmrtelný, neznamená to, že je ve své podstatě zlý. On se na mě podívá a vidí,....... jaký mohl být jeho otec. " "Ty jsi v každém směru poměrně ideální," Souhlasila jsem. Odfrkl si a poté znovu zvážněl. "Podívá se na tebe a vidí, jaký život mohla mít jeho matka." "Chudák Nahuel," zamumlala jsem, a pak si povzdechla, protože jsem věděla, že po tomto bych nikdy nebyla schopna přemýšlet o něm špatně bez ohledu na to, jak nepříjemný mi byl jeho pohled. "Nebuď kvůli němu smutná. On je šťastný. Dnes konečně začal odpouštět sám sobě. " Usmála jsem se nad Nahuelovým štěstím a pak si pomyslela, že dnešek patří ke štěstí. Přestože Irinina oběť byla temným stínem proti bílému světlu, které vedlo k okamžiku dokonalosti, radost nebylo možné popřít. Život, za který jsem chtěla bojovat byl zase v bezpečí. Moje rodina byla znovu spolu. Před mojí dcerou se rozprostírala krásná nekonečná budoucnost. Zítra se půjdu podívat za mým otcem, ten uvidí, že strach v mých očích byl nahrazen radostí, a bude taky šťastný. Najednou jsem si byl jistá, že ho tam nenajdu o samotě. V posledních několika týdnech jsem nebyla tak pozorná, jak jsem mohla být, ale v této chvíli to bylo, jako bych to věděla po celou tu dobu. Sue bude u Charlieho - vlkodlačí máma s tátou upírky- a on už nebude sám. Široce jsem se usmála na tomto novém pohledu. Ale nejdůležitější v této přílivové vlně štěstí byla skutečnost, nejjistější ze všech: byla jsem s Edwardem. Navždy. Ne, že bych si chtěla zopakovat několik posledních týdnů, ale musela jsem připustit, že mě donutili vážit si toho, co jsem měla, víc než kdy jindy. Domek byl místo dokonalého míru ve stříbromodré noci. Donesli jsme Nessie k posteli a jemně ji uložili. Ve spánku se usmívala. Sundala jsem si Arův dar z krku a lehkovážně ho pohodila do rohu jejího pokoje. Když bude chtít, může si s ním hrát; měla ráda blýskavé věci. Edward a já jsme pomalu odešli do našeho pokoje, ruce propletené. "Noc oslav," prohlásil tiše, a dal svou ruku pod mou bradou, aby přitiskl mé rty ke svým. "Počkej," zaváhala jsem, odtáhnouc se pryč. Podíval se na mě zameteně. Obecné pravidlo, neodtahovat se. Dobře, bylo to více než obecné pravidlo. Bylo to první pravidlo. "Chci něco zkusit," informovala jsem ho, usmívajíc se lehce nad jeho rozpačitým výrazem. Položila jsem ruce po obou stranách jeho tváře a zavřela oči v soustředení. Tohle mi moc nešlo, když se předtím Zafrina snažila učit mne, ale teď jsem znala svůj štít lépe. Pochopila jsem tu část, která bojovala proti odtržení ode mě, automatický pud k zachování sebe sama nad vším ostatním. Stále se to ještě ani neblížilo k lehkosti s jakou jsem zaštítila další lidi kromě sebe. Znovu jsem cítila ten elastický zpětný tlak jak můj štít, bojoval aby mě ochránil. Musela jsem to napětí odtlačit úplně mimo sebe; stálo mě to veškerou koncentraci. "Bello!" zašeptal Edward v šoku. Věděla jsem, že to funguje, tak jsem soustředila ještě víc, lovíc konkrétní vzpomínky které jsem si šetřila pro tuto chvíli, nechávajíc je zaplavit mou mysl, a stejně tak jeho, jak jsem doufala. Některé vzpomínky nebyly jasné, matné lidské vzpomínky, viděném přes slabé oči a slyšené slabým sluchem: když jsem poprvé uviděla jeho tvář... první dotek na naší louce ... zvuk jeho hlasu přes tmu mého slábnoucího vědomí, když mě zachránil před Jamesem ... jeho tvář, když čekal pod baldachýnem květin aby se se mnou oženil ... každý vzácný okamžik z ostrova ... jeho chladné ruce dotýkající se našeho dítěte přes mou kůži ... A ostré vzpomínky dokonale vybavené: jeho tvář, když jsem poprvé otevřela oči do nekonečného svítání nesmrtelnosti v mém novém životě..., první polibek ..., první noc ... Jeho rty, najednou drtící mé, zlomili mou koncentraci. Zalapala jsem po dechu a ztratila ovládání, bojujíc o vládu nad sebou. Zapadlo to zpátky jak napjatá guma, která znovu chránila mé myšlenky. "Jejda, ztratila jsem to!" povzdechla jsem si. "Slyšel jsem tě," vydechl. "Jak? Jak jsi to udělala? " "Zafrinin nápad. Několikrát jsme to procvičovali. " Byl omámený. Dvakrát mrknul a potřásl hlavou. "Teď už víš," řekla jsem něžně a pokrčila rameny. "Že tě nikdy nikdo nemiloval tak, jako já." "Máš téměř pravdu." pousmál se, oči stále trochu širší, než obvykle. "vím jen o jedné výjimce." "Lháři." Začal mě znovu líbat, ale pak se náhle zastavil. "Můžeš to udělat znovu?" zajímal se. Zašklebila jsem se. "Je to velmi obtížné." Čekal, jeho výraz netrpělivý. "Neudržím to, když mě jakkoli rozrušíš," Varovala jsem ho. "Budu hodný," slíbil. Ztiskla jsem rty a přihmouřila oči. Pak jsem se pousmála. Pritiskla jsem mu opět ruce na tvář, zvedajíc štít z mé mysli, a pak začala tam kde jsem přestala-s krystalově jasnými vzpomínkami na první noc mého života ... tentokrát kladouc důraz na detaily. Zasmála jsem se bezdechu, když naléhavý polibek znovu přerušil mé úsilí. "Zatraceně," zavrčel, líbájíc hladově spodní okraj mé čelisti. "Máme spoustu času, pracovat na tom," připomněla jsem mu. "Věčnost a věčnost a věčnost," prohlásil reptajíc. "Zní to jako to pravé." A pak jsme slastně pokračovali do toho malého, ale perfektního kousku naší věčnosti.